LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S veľkou úľavou môžem ako dlhoročný fanúšik konštatovať, že v prípade predchádzajúceho albumu "Make Believe" zostalo len pri nakuknutí do slepej uličky. Chlapci (s vekovým priemerom 40 rokov - pozn. korektora) z Kalifornie si už znovu veselo štrádujú po pláži v Malibu, s vetrom vo vlasoch, uvoľnení, veselí, ani stopa po muzikantskom kŕči, aranžérskej a textárskej vypočítateľnosti či vykrádaní samého seba. Áno, uvoľnenosť a veselosť. To sú kľúčové slová v poradí tretieho "farebného" albumu v diskografii sympatických miláčikov Ameriky.
A pritom nič nenapovedalo tomu, že "Červený album" bude až takýto dobrý. Skôr naopak. Sólovka "The Home Recordings Of Rivers Cuomo" pod hlavičkou ALONE bola pre autora týchto riadkov iba potvrdením smutných konštatácií z recenzie na predchádzajúcu radovku a definitívnym lámaním palice nad "dodoutnávající" obľúbenou kapelou. Naozaj nechápem, koho môže zaujímať vyprázdnenie zásuviek s demonahrávkami a prehŕňanie sa medzi, až na zopár svetlých výnimiek, starými zaschnutými prdmi. O to príjemnejšie však potom boli hneď prvé posedenia pri počúvaní aktuálnej, regulárnej štúdiovej nahrávky. A radosť z nej trvá. A bude trvať minimálne celé leto.
everyone likes to dance to a happy song
with a catchy chorus and beat so they can sing along
timbaland knows the way to reach the top of the charts
maybe if i work with him i can perfect the art
Srandičky a vtipné odkazy nie sú ozdobou iba prvej singlovky "Pork And Beans" (ide o vôbec najúspešnejší singel v kariére kapely), dokonalej hymny všetkých "salámistov". Ešte aj zdanlivo smutné skladby sú na novom albume skôr príjemne melancholické (aký to rozdiel oproti miestami únavnej uťahanosti "Make Belive") - na čele s výbornou "Heart Songs", zasneným výpočtom hudobných inšpirácií mozgu WEEZER. Rivers Cuomo sa s nostalgiou priznáva ku všetkému možnému od Joan Baez a ABBA, cez IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST a SLAYER až po magický rok 1991 a album s nahým dieťaťom na obale.
Zaťažkané riffovačky v dokonalom kontraste s príjemnými melodickými nápadmi vyšperkovanými klávesovými linkami. John Lennon a Kerry King uvoľnene džemujúci na tému "populárna hudba v Spojených štátoch za posledných tridsať rokov". WEEZER v plnej sile - kompaktní, štýloví, uveriteľní, neodolateľní. S parádnou pridanou hodnotou v prípade košatej "The Greatest Man That Ever Lived", pri ktorej sa budete držať za srdce a zároveň rehotať ako blázniví.
Ako hodnotím predchádzajúce albumy:
Weezer (The Blue Album) (1994) [10/10]
Pinkerton (1996) [7,5/10]
Weezer (The Green Album) (2001) [10/10]
Maladroit (2002) [7/10]
Make Believe (2005) [6/10]
Bezmenné, farebné radovky sú jednoducho ozdobou diskografie mládencov z Kalifornie.
8,5 / 10
Brian Bell
- gitara, spev
Rivers Cuomo
- gitara, spev, bicie
Scott Shriner
- basgitara, spev, Korg R3
Patrick Wilson
- bicie, spev, gitara
1. Troublemaker
2. The Greatest Man That Ever Lived (Varations on a Shaker Hymn)
3. Pork And Beans
4. Heart Songs
5. Everybody Get Dangerous
6. Dreamin´
7. Thought I Knew
8. Cold Dark World
9. Automatic
10. The Angel And The One
Weezer (The Red Album) (2008)
Make Believe (2005)
Maladroit (2002)
Weezer (The Green Album) (2001)
Pinkerton (1996)
Weezer (The Blue Album) (1994)
Vydáno: 2008
Vydavatel: DGC/Interscope/Universal Music
Stopáž: 40:31
Produkce: Rick Rubin, Jacknife Lee, WEEZER
Studio: Shangri La Studios, Malibu Performing Arts Center, Threshold Studios
velke sklamani, nuda
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.