OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pádná odpověď na první část nešťastného projektu „Saana - Warrior Of Light“ či jednoznačně srozumitelný vzkaz všem těm, kteří Timu Tolkkimu nemohli odpustit zaříznutí STRATOVARIUS, to všechno měl být projekt REVOLUTION RENAISSANCE a jeho debut. Čistě teoreticky. Ve skutečnosti však ani na jednu z těchto předpokládaných rolí alba „New Era“ nedošlo. Navzdory převelikým očekáváním, navzdory účasti hned tří pěveckých es a navzdory tomu, že Tolkki je stále považován za skladatele par - excellance. Důvod je prostinký – posledně jmenovaný fakt nezměrného Tolkkiho autorského potenciálu už zkrátka nemá nejpevnější půdu pod nohama, což se musí zákonitě někde projevit.
Nejvíce ovšem tato skutečnost zamrzí při poslechu trojice Tobias Sammet, Michael Kiske (který, jak zřejmo, by ten metal prostě chtěl dělat, ale s ohledem na léta budovanou image se to nejspíš stále bojí říct nahlas) a Pasi Rantanen (THUNDERSTONE), jejíž pěvecký potenciál je díky tomu na zcela průměrném materiálu „New Era“ doslova prohospodařen. S takovými hlasy by se daly natáčet věci, škoda mluvit. Takto se však musíme spokojit jen s desítkou skladeb vyšisovaných z kdysi dokonale padnoucího oblečku střihu STRATOVARIUS (a nic na tom nemění ani spekulace, podle níž byly všechny původně skládány a zamýšleny právě pro Kotipelta a spol.), jimž není cizí žádný z doplňků, které kdy tahle veleúspěšná speed – power metalová parta používala. Pravda, někdy to ještě dopadne nad očekávání dobře, zejména když Tolkki vysloveně (ehm, obrazně řečeno, samozřejmě) nevezme nějakou starší skladbu své ex - mateřské skupiny a drobným zatřepáním z ní udělá zbrusu novou věc. Tady mám na mysli zejména příjemně melodickou Kiskeho „I Did It My Way“, Rantanenovu „We Are Magic“ (tu navíc díky kouzelnému refrénu pasuji na vůbec nejsvětlejší okamžik celého alba) či znovu Kiskeho ploužáček „Keep The Flame Burning“ (s krásnou píšťalou) a závěrečný hymnus „Revolution Renaissance“, jiskřící notnou dávkou charismatického napětí. Když ale finský kytarový samorost udělá přesný opak, jakože ve zbytku alba se tak děje víceméně neustále, je to už minimálně na pováženou. „Heroes“, „Glorious And Divine“ (zřejmě jen náhodou obě Sammetovy věci z celého alba), „Born Upon The Cross“ nebo „Last Night On Earth“, bože, to je takový STRATO - výprodej, až je mi stydno za umělce samotné. Ale co bych se rozčiloval, kdo chce kam, pomůže si sám, není-liž pravda.
Jen ta destinace, kam mají REVOLUTION RENAISSANCE momentálně namířeno, to opravdu není pěkné místo. Ale třeba se to s tím, jak se studiová sestava zodpovědná za „New Era“ přemění v trvalé obsazení skupiny (oznámené ve složení Gus Montano /voc./, Timo Tolkki /g./, Bjorn Englen /bg./, Mike Khalilov /key./ a Bruno Agra /dr./) uklidní, usadí a my zase začneme slýchat věci, které za to opravdu stojí. Do té doby nicméně nemohu než vyslovit velmi podstatné znepokojení. Takhle tedy renesance (o revoluci snad ani raději nemluvme) rozhodně nevypadá.
Připravit stylovou renesanci (potažmo revoluci), to chce zatraceně důslednější materiál než ten, se kterým Timo Tolkki a spol. otvírají blíže neurčenou „novou éru“.
5,5 / 10
Tobias Sammet
- zpěv
Michael Kiske
- zpěv
Pasi Rantanen
- zpěv
Timo Tolkki
- kytary
Pasi Heikkilä
- baskytara
Joonas Puolakka
- klávesy
Mirka Rantanen
- bicí
1. Heroes
2. I Did It My Way
3. We Are Magic
4. Angel
5. Eden Is Burning
6. Glorious And Divine
7. Born Upon The Cross
8. Keep The Flame Alive
9. Last Night On Earth
10. Revolution Renaissance
Vydáno: 2008
Vydavatel: Frontiers Records
Stopáž: 47:25
Tak to ja sem zase rad ze to Kotipelto nezpiva bo sem to slysel taky a je to docela nuda, Kiske to dost ozivil. Proto a hlavne kvuli nemu hodnotim ....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.