OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobrých albumov, rozprávajúcich silný príbeh bez nutnosti použiť slová, nie je tak veľa. ASVA na svojom aktuálnom počine zavedie poslucháča na samotnú hranicu, do miest, o ktorých azda sám nevie. Štvorica skladieb – každá na jednej strane dvojplatňového kompletu – nesie lakonické motto „Because of Michael“. Album, venovaný Michaelovi Dahlquistovi, tragicky zosnulému pred tromi rokmi, je katarziou toho, čím si jeho brat Stuart (inak hlavná persóna ASVA) za tú dobu prešiel.
Kým sa onen poslucháč prepracuje k nádhernej „A Game In Hell, Hard Work In Heaven“, najosobnejšiemu kusu, pretaveného do nebeskej skladby ozdobenej vokálom Holly Johnson, čaká ho takmer polhodina plavby cez titulnú skladbu a cestovateľskú „Christopher Columbus“. Pri stopáži jednotlivých položiek pohybujúcej sa medzi trinástimi a dvadsiatimi troma minútami si môžeme dovoliť luxus detailnejšieho rozboru. ASVA – radená do radu skupín z tej istej škatuľky, kam patria SUNN O))) – dostáva nezriedka titul „supergroup“, zrejme vďaka účasti Treya Spruance, niekdajšieho člena MR. BUNGLE a v krátkom období okolo „King For A Day... Fool For A Lifetime“ aj FAITH NO MORE. Možno aj kvôli obsadeniu (okrem Spruanceho z neho vytŕča už spomínaný G. Stuart Dahlquist, krátkodobý člen SUNN O))) a pilier GOATSNAKE a BURNING WITCH a B.R.A.D., jeho spolubojovník v radoch druhých menovaných) je hudba ASVA rafinovanejšia a príliš hlboká na to, aby sa dala zaradiť do radu cestovateľov na módnej vlne.
Späť k úvodnej „What You Don’t Know Is Frontier“, na ploche štvrťhodiny rozohrávajúcej celý, rovnomenný album. Je príliš hlučná na to, aby sa dalo uvažovať o priradení do ambientného šuflíka a príliš tichá v porovnaní s kolegami, útočiacimi na nebohého poslucháča plazivými zosuvmi ťažkej, mokrej zeminy (bas)gitarových riffov. Kontrast so živým vystúpením ASVA tkvie práve v podstatne nižšej hlukovej hladine, ktorá umožňuje vychutnať si spôsob, ktorým kapela vypĺňa minútu po minúte: či už ide o elektronické zvuky kláves Troya Swansona a Spruanceho sampleru alebo takmer nepostrehnuteľné zlomy, vedúce k prekvapivým zmenám nálady a celkového vyznenia. Jeden z nich nájdete v poslednej tretine „Christopher Columbus“, ktorá akoby vypadla z Wrightovej časti pinkfloydovskej „Ummagummy“, experimentálneho zavŕšenia psychedelickej etapy v kariére artrockových profesorov.
A keď sa vo vyššie vypichnutej „A Game In Hell, Hard Work In Heaven“ ozve po poloakustickom úvode s jemným zvukom hammondu pre našinca bezslovný spev v jávštine(!), rozmýšľate, prečo sa ASVA označuje škatuľkou drone/doom. Nie je tu ani stopy po bzučivých „drones“, ani známky po „skaze“. „What You Don’t Know Is Frontier“ môže byť doskou o náhlej a nečakenej smrti. V prvom rade je však o nádeji, láske a nemom, tupom smútku, ktorý nemusí znamenať beznádej; asi nič, čo by ste čakali od vášho obľúbeného metalového CD. Ani majestátna stredná časť, ani koketéria s world music reprezentovaná exotickým vokálom, ani záverečná dunivá pasáž nepôsobia ako nasilu napasované elementy – a to pri tak veľkorysej minutáži nie je samozrejmosťou.
Až finálová „A Trap For Judges“ je (takmer polhodinovým) výdychom. Skladba, ktorú ASVA hrávala už pred vydaním „What You Don’t Know Is Frontier“, je pojítkom medzi drsnejšou a „konzervatívnejšou“ živou podobou skupiny a jej premýšľavejšou, štúdiovou tvárou. Ťažko z nej čokoľvek loviť, zvlášť keď môže mať náš poslucháč oprávnený pocit, že všetko bolo dopovedané chvíľu predtým...
Na prelomovej druhej doske potvrdila ASVA obrovský kreatívny potenciál rešpektuhodnej zostavy, stojacej za jej menom. Jedna z nahrávok, ktorá má zmysel, aj keď je hudba na nej otočená viac dovnútra, než von, k publiku. Chodím okolo toho už pridlho: horúci favorit na titul album roku.
Jeden z kandidátov na titul album roku.
9 / 10
G. Stuart Dahlquist
- basgitara
B.R.A.D.
- bicie, perkusie
Trey Spruance
- gitara, klávesy, samply
Milky
- gitara
Troy Swanson
- klávesy
Holly Johnston
- spev
Ben Thomas
- perkusie
1. What You Don't Know Is Frontier
2. Christopher Columbus
3. A Game In Hell, Hard Work In Heaven
4. A Trap For Judges
Presences Of Absences (2011)
What You Don't Know Is Frontier (2008)
The Third Plagues / A Trap For Judges (EP) (2005)
Futurists Against The Ocean (2005)
Caprichos 1-80 / Rift Canyon Dreams (split s BURNING WITCH) (2004)
Datum vydání: Pondělí, 5. května 2008
Vydavatel: Southern Records
Stopáž: 69:03
Produkce: Randall Dunn a ASVA
Studio: Avast 1, Avast 2, Aleph, Sinister Kitchen
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.