OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skutečnost, že americký hardrockový dinosaurus ALICE COOPER nahrává ve svých šedesáti letech řadová alba každý druhý rok, je obdivuhodná. A vůbec nevadí, že se tato díla ani omylem nestávají takovými generačními pomníky, jako tomu bylo u alb, která mistr vydával v první polovině sedmdesátých let minulého století, kdy se stal legendou teatrálního rocku a jako první šokoval veřejnost svými hororovými pódiovými performacemi. Jeho nová tvorba už nemá nic společného ani s překotným, avšak optimistickým obdobím přelomu let osmdesátých a devadesátých, kdy atakoval se svými načechranými šlágry veškeré rockové hitparády. Současný ALICE COOPER, to je poctivý hard rock, upřednostňující výhradně klasické postupy, bez sebemenšího náznaku ovlivnění jakýmkoliv moderním žánrem a bez ambice za každou cenu uspět. Jestli je to klad nebo zápor nechám na každém z vás. Jedno je však jisté a sice, že aktuální novinka je znovu typickým albem jeho osvědčené značky. Takže pokud jste jej dodnes sledovali se zájmem, jeho nová deska vás nezklame.
„Along Came A Spider“ je dalším z koncepčně laděných alb a nese sebou ponurý příběh vypovídající o masovém vrahovi zvaném „Spider“. Policie je zmatena nálezy jeho obětí (žen) zamotaných do obřích sítí, protože každé z nich chybí vždy jedna noha. Netuší, že je vrah hodlá použít na stavbu vlastního pavoučího monstra, které má sloužit jeho zájmům. Tento na první pohled uhlazený psychopat je poměrně originální postavičkou Cooperova rockového obludária. Potencionální osmá oběť se mu však stává osudnou, protože se do ní „Spider“ zamiluje. Reklamní slogany hovoří o jednom z nejděsivějších příběhů v kariéře Vincenta Furniera, což zas až tak přesně posoudit nemohu, protože všechny tři desítky jeho řadových alb do detailu rozhodně neznám. Faktem zůstává, že výhradně klasicky rockový střih novince „Along Came A Spider“ sice sluší, ale na strašidelnosti opravdu nepřidá. Co na tom změní, že nás hlavní protagonista zavádí do města velmi podobného Gothamu, do města, kde slunce nevychází a kde z nebe neustále prší kyselý déšť? Atmosféru děsivého příběhu z tohoto poměrně usazeně znějícího rockového materiálu v roce 2008 už sotva vydedukujete. Veškerá spojitost s hrůzným příběhem tedy leží výhradně na textové složce. A právě v tomto hodnotím vcelku moderní alba, jakými ve své době byly „Brutal Planet“ (2000) či „Dragon Town“ (2001), za jednoznačně zdařilejší.
Letošní zápis bude zajímat výhradně pamětníky starých časů, fanoušky klasického rocku a sběratele, kteří těch čtyřicet let s fenoménem ALICE COOPER přečkali bez úpadku zájmu a nepovolení koncentrace na jeho tvorbu. Nejde tedy o nic víc než standardní hard rock, jakým se legendární bubák prezentoval mnohokrát v minulosti. Třeba zrovna na dvou předchozích albech „The Eyes Of Alice Cooper“ (2003) a „Dirty Diamonds“ (2005). Některé položky však zde rozhodně stojí za zmínku. Mám na mysli hned druhou „Vengeance Is Mine“, která upoutá svojí ponurostí a hutně zatěžkanými riffy, jenž tak trochu protiřečí mému tvrzení o nemodernosti celého alba. Třetí „Wake The Dead“ je vrstveným psychotickým šlágrem a jasným vrcholem nahrávky. Jsou zde i dva songy přímočařejšího ražení s určitými hitovými ambicemi - „I ´m Hungry“ a „(In Touch With) Your Feminine Side“, ale také dvě velmi solidní balady „Killed By Love“ a „Salvation“. Celý příběh výborně graduje v závěrečném epilogu „I Am The Spider“. ALICE COOPER prostě nahrál dobré album (nejlepší od „Dragon Town“).
Klasický ALICE COOPER. Poctivý staromilský hard rock a koncepční album vedené hororovým příběhem. Pohoda.
7 / 10
Alice Cooper
- zpěv
Keri Kelli
- kytara
Jason Hook
- kytara
Chuck Garric
- baskytara
Eric Singer
- bicí
1. Prologue/ I Know Where You Live
2. Vengeance Is Mine
3. Wake The Dead
4. Catch Me If You Can
5. (In Touch Witch) Your Feminine Side
6. Wrapped In Silk
7. Killed By Love
8. I´m Hungry
9. The One That Got Away
10. Salvation
11. I Am The Spider/ Epilogue
Welcome 2 My Nightmare (2011)
Along Came A Spider (2008)
Dirty Diamonds (2005)
The Eyes Of Alice Cooper (2003)
Dragon Town (2001)
Brutal Planet (2000)
Fistful Of Alice (Best Of…) (1997)
The Last Temptation (1994)
Hey Stoopid (1991)
Trash (1989)
Raise Your Fist And Yell (1987)
Constrictor (1986)
Da Da (1983)
Zipper Catches Skin (1981)
Special Forces (1980)
Flush The Fashion (1979)
From The Inside (1978)
The Alice Cooper Show (1977)
Lace And Whiskey (1977)
Alice Cooper Goes To Hell (1976)
Welcome To My Nightmare (1975)
Greatest Hits (1974)
Muscle Of Love (1974)
Billion Dollar Babies (1973)
School´s Out (1972)
Killer (1971)
Love It To Death (1970)
Easy Action (1969)
Pretties For You (1968)
Vydáno: 2008
Vydavatel: SPV/ Steamhammer
Stopáž: 44:17
Produkce: Alice Cooper, Greg Hampton, Danny Saber
táto hudba ma už nedokáže absolútne osloviť
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.