Dřív než se pustím do psaní o koncertu IRON MAIDEN, musím si položit filozofickou otázku. Co si tím pomůžu? Proč vlastně psát o koncertě živoucí legendy vracející se mezi fanoušky s léty prověřenými skladbami? Čekal snad někdo při pohledu na tracklist, že ten koncert bude špatnej? Tak proč tedy psát o něčem, co musí bejt už předem dokonalý? No tak třeba proto, že to ve skutečnosti bylo ještě mnohem, mnohem lepší.

I když to zezačátku tak nevypadalo. Předskakující SALAMANDRU jsem si s radostí nechal ujít a na stadión se vedral po nutném okounění u stánků s veteší zhruba v polovině setu LAUREN HARRIS. První dojem patřil samozřejmě okolí. Při pohledu na plochu se se mnou zahoupala zem - takovejch lidí. Užasle jsem zíral. Úplně plnej stadión. Dickinson asi nekecal, když tvrdil, že letošní turné drtí žebříčky prodejnosti. V kontrastu s mamutí akcí v českých poměrech málokdy viděnou se v přední části stadionu krčilo pódium takřka titěrné. A na tom pódiu zrovna dovádělo Harrisovo rozverné dítko. Ačkoli Harrise miluju, roštěnka Lauren mě do varu narozdíl od tatíka moc nepřivedla (ano, vím že by to asi mělo být naopak ...). Problém je hlavně v tom, že Laruen hraje naprosto průměrnej mainstream a navíc ještě neumí moc zpívat. Snaží se, ale talent bohužel nemá. Jestli jste někdo slyšel bootlegy z prvního období IRON MAIDEN, kde zpíval Harris, když byl DiAnno na plech, tak tak nějak podobně to znělo. Čili další otázka do pranice: byl by opravdu takový problém vzít s sebou jako předkapelu Blaze Bayleyho přicházejícího právě v těchto dnech s dost povedenou novinkou? Lauren ještě chápu, ale shánět někde podloudně lokální předkapely ... to snad nemají Maidni zapotřebí.

Britská mentalita se pozná. Úderem osmé, jak bylo avizováno, začíná po playbacku Maidní verze "Doctor, Doctor" velmi dobře známé intro. Copak to asi bude následovat? Že by moje nejoblíbenější "Aces High"? Pravda, trošku jí ublížilo plné podvečerní světlo a svojí roli tradičně sehrál i zvukař. Jenže taková pecka se nedá jen tak snadno pohřbít. Od druhé skladby "2 Minutes to Midnight" bylo už všechno v pohodě a takovová "Revelations", nebo "The Trooper", prostě darmo mluvit - pohádka. Velkou odezvu měla i mnou nesnášená "Run To The Hills". Absolutně nechápu jak může čtyřicet tisíc lidí hopkat do rytmu tak dementní písničky. Čtyřicet tisíc mínus jeden - já. Zadostiučinění přišlo záhy. Bruce se ptal, jestli někdo náhodou nebyl v Long Beach, když naposledy hráli tuhle skladbu. Otázka naprosto na tělo. V té době mi byly čtyři a ještě dlouhou dobu potom mě žralo, že jsem nemohl slyšet živoucí genialitu. "Rime Of The Ancient Mariner", pro mě nejlepší skladba IRON MAIDEN. Stát tam uprostřed plného stadiónu s potemnělým nebem, topícím poslední odlesky slunce nad hlavou, a Harrisovým brnkáním v předělu skladby, to byl můj splněný sen. Takovou atmosféru jsem dosud znal jen z DVDček. Ale být tam, být opravdu tam! To je pocit, který se nedá dost dobře popsat slovy. No myslel jsem, že tohle je vrchol. Ale nebyl. Nevím jestli to bylo tím, jak jsem byl po Hymně emocionálně nalomený, nebo co, ale během "Powerslave" mi vstoupily slzy dojetí do očí. Kdo by si tohle v roce 1998 pomyslel? Genialita. Vtělená genialita. Bylo štěstí, že pak Maidni zařadili další z plejády přiblblých hitů a sice "Heaven Can Wait", protože jinak bych asi duševně zkolaboval. O "Fear Of The Dark" se nepochybuje, ale hodně dobrý bylo "Moonchild". Vůbec všechny skladby ze "Seventh Son ..." živě fungují naprosto výtečně. Poslední tóny "Hallowed Be Thy Name" a byl konec.

Dojem jasný. Bylo to krátký. 17 skladeb, hodně z nich dlouhých skoro deset minut, ale ten koncert byl tak zatraceně krátkej, až jsem nemohl uvěřit, že už to končí. Teprve později mi došlo, jak dlouho Maidni hráli. Pravda, bylo i pár chybiček. Sem tam zvuk a občas výpadek plátna. Ale kapela odehrála naprosto standartní, tedy totálně fantastickej koncert. Zastavil bych se ještě u Bruce. Chválil jsem ho už na minulé řadovce. Je to s podivem, ale ten chlap zpívá čím dál líp. Je mu padesát, ale v takové formě jako je dnes ho nepamatuju. A celá kapela zažívá druhý vrchol s ním. Turné "Somewhere Back In Time" nejen že překonává všechny u nás odehrané koncerty - i ten comebackový z roku 2000, ale ono asi překonává i legendární živák "Live After Death". A úplně poslední poznámka na závěr - asi bych si dokázal postavit lepší tracklist z období, ke kterému se turné váže, ale zcela určitě bych ho celý nepřežil. Takhle to bylo tak akorát.

Playlist:

00. Doctor, Doctor (UFO cover - playback)
01. Intro - Churchill´s Speech
02. Aces High
03. 2 Minutes To Midnight
04. Revelations
05. The Trooper
06. Wasted Years
07. The Number Of The Beast
08. Run To The Hills
09. Rime Of The Ancient Mariner
10. Powerslave
11. Heaven Can Wait
12. Can I Play With Madness?
13. Fear Of The Dark
14. Iron Maiden
-----------------------------
15. Moonchild
16. The Clairvoyant
17. Hallowed Be Thy Name