PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Požehnání, které si s sebou od kolébky odnesli birminghamští buldoci BENEDICTION, nebylo vůbec složité. Budete hrát death metal, pravila jim kovová sudička, ale nic složitého, jen prostě pár jednoduchých a přímočarých riffů, a to vám přinese slávu. A jak řekla, tak se i stalo. Kapela se nejen díky albovým klenotům jako „The Grand Leveller“ (1991) či „The Dreams You Dread“ (1995) nesmazatelným písmem zapsala do death metalových análů, vystřídalo se v ní několik známých jmen (Barney Greenway, Dave Ingram či naposledy Nicholas Barker) a spoustě lidí tím pádem určitě vyhlodala díru v srdci, když po roce 2001 a albu „Organized Chaos“ přestala jevit známky života.
Nebylo to však věčné řešení, pročež po spoustě zaručených zpráv, jak to s kapelou vypadá, v jaké fázi nahrávání se nalézá atd., tady máme BENEDICTION v srpnu roku 2008 zpět s definitivní platností. A jak by se dalo úspěšně předpokládat, jsou to pořád dál ti staří známí smrťáčtí harcovníci, kteří si jako koník s klapkami na očích peláší výhradně a pouze za tím svým punkem zlehýnka načichlým death metalem, s větrem o závod a furt pryč. Žádné překomplikované variace, žádné odpolední čajíčky, jen poctivá facka z pravice dvoumetrového dělníka z ocelárny, vedená zatraceně zblízka v duchu posledního varování. Tak by se ve zkratce dal definovat zuřivý výraz kapely, ve kterém prostě z podstaty nejde o nic jiného, než jen o pořádný nářez. V tomto duchu se tudíž nutně odehrává i kompletní novinka „Killing Music“, kteroužto nicméně nelze jedním šmahem vynachválit jen proto, že kapela na ní zůstala neochvějně svá. K jejím plusovým bodům, spočívajícím především ve stylové věrnosti a na to konto i převládající přesvědčivosti (výborné kousky jako „Controlopolis (Rats In The Mask)“, titulní „Killing Music“ nebo „They Must Die Screaming“), totiž nutno připočítat i body mínusové, signalizující fakt, že několikrát to po těch letech prostě a jednoduše znatelně zaskřípe. Jako kdyby v některých skladbách („The Grey Man“, „ Dripping With Disgust“ či „Immaculate Facade“) BENEDICTION tak jako doposud už prostě nestačilo jen nahodit „nějaký“ ten riff, který by se v každém případě naprosto spolehlivě ujal, a kapele to prozatím úplně nedochází. Něco jako nemístná zahleděnost do sebe sama, pokud bych to tedy měl ještě více upřesnit.
Následky však mohu být ještě citelnější. Možná je to dáno vnímáním doby, které se od minulého alba poměrně zásadně změnilo, možná jen nedostatkem soudnosti kapely při tak významné události, jakou bezpochyby dlouhohrající nahrávka po sedmi letech ve vakuu je, každopádně pakliže BENEDICTION prozatím mohou slavit celkem slušný návrat, příště už podle všeho budou muset sáhnout hlouběji do kapsy, budou-li chtít znovu uspět. Jen skrze výborný growling Davea Hunta (který již dříve prokázal, že je zdatným následovníkem obou svých předchůdců, vytvořivších klasický „zvuk“ vokálu BENEDICTION), skrze skrblení se sóly (se snad jedinou výjimkou v „Cold, Deathless, Unrepentant“) a skrze nekonečné hoblování jen tak do rytmu už by to totiž nemuselo jen tak jednoduše klapnout.
Není to až zas taková „vraždící hudba“, co BENEDICTION předvádějí na svém comebackovém albu, nicméně je tu několik aspektů, díky nimž „Killing Music“ víceméně obstojí, mezi nimi pak především stylová věrnost a s ní i téhle kapele nejvlastnější stará dobrá přesvědčivost.
6,5 / 10
Dave Hunt
- zpěv
Darren Brookes
- kytara
Peter Rew
- kytara
Frank Healy
- baskytara
Neil Hutton
- bicí
1. Intro
2. The Grey Man
3. Controlopolis (Rats In The Mask)
4. Killing Music
5. They Must Die Screaming
6. Dripping With Disgust
7. Wrath And Regret
8. As Her Skin Weeps
9. Cold, Deathless, Unrepentant
10. Immaculate Facade
11. Burying The Hatchet
12. Beg, You Dogs
13. Seeing Through My Eyes
14. Largactyl
Scriptures (2020)
Killing Music (2008)
Organised Chaos (2001)
Grind Bastard (1998)
The Dreams You Dread (1995)
The Grotesque / Ashen Epitaph (EP) (1994)
Transcend The Rubicon (1993)
Dark Is The Season (EP) (1992)
The Grand Leveller (1991)
Subsconscious Terror (1990)
Výdatná porcia death metalu starej školy. Krásne valivé, dokonale nadupané songy v podaní pánov muzikantov, ktorí vedia, čo robia a je úplne jasné, že to, čo robia, ich veľmi baví. Ďalší parádny prírastok do zbierky klasického európskeho kovu smrti. Bavil vás aktuálny album od BOLT THROWER? Žrali ste posledných GOREFEST? Nemáte čo váhať ani pri BENEDICTION.
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.