OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V sezóně, kterou plně ovládl Christopher Nolan svojí zreálnělou komiksovou vizí netopýřího univerza, je návrat Hellboye něco jako závan starých dobrých časů. Časů fantazie, nadsázky, barevnosti a neodolatelného sarkasmu. Rudej kluk od vedle je hrdina k pohledání; zlenivělý, nesnesitelně sebestředný typ, co by vlastně nejradši celý život proseděl u telky, chlemtal pivko a drbal za krkem svoje oblíbené kočky. Jenže co čert nechtěl, Rudej má schopnosti z jiného světa a stejně nápadný kukuč. Takže když je svět v ohrožení, nezbývá, než aby natáhl obstarožní mantl, oprášil masivní bouchačku, zapálil tlustý žváro a vyrazil do boje za nás všechny…
Na jaký žánr ladí Guillermo del Toro svoje stále cennější housle je jasné od samého počátku. Expozice i zápletka od ponožek až po límeček dýchají fantasy atmosférou. Výtečně podaný úvod prozrazuje, že režisérovi zachutnala fantastika, jakou výtečně oživil v „Panově labyrintu“ a jaká jej čeká za dalším rohem u hobitích nor. Neobyčejná váha na vizuál a snaha každičkým možným detailem udivit publikum silou imaginace je jednou z nejvýraznějších vlastností „Zlaté armády“. Logicky se tak přesunulo i těžiště příběhu, od indianajonesovské rubačky s nácky k mytologické báchorce o dávném království pohádkových bytostí, jehož princ se vrací uzmout lidem jejich panství s pomocí bájné zlaté armády. Obava, jak bude pubertální svět Hellboye fungovat v sousedství pitoreskní pohádky, se naštěstí nepotvrdila, Guillermo dokázal udržet starou známou atmosféru i mezi všemi těmi vílo-, trpaslíko-, elfo- a čert-ví-jakými-ještě bytostmi. Právě o to víc vyniká Hellboyovo neodolatelné křupanství.
Dvojka však trpí stejným neduhem jako jednička. Scénářem. Už rasputinovská zkazka vykazovala všechny příznaky řídkých spoďárů a příběh zlaté armády je stejně přímočarý, nezauzlený a prostoduchý. Postrádám lépe vystavěnou a alespoň trochu rafinovanou linku, po které by se divákova pozornost svezla spolu s hrdiny. Tvůrčí dvojka Mignola-del Toro by si už konečně mohla uvědomit, že co bohatě vystačí pro úspornější jazyk komiksu, nemusí být nutně dost pro dvouhodinový film. Naštěstí však určitý vypravěčský půst vynahrazuje báječná vizuální hostina a obsese každičkým detailem. Hellboy II je jízdenkou do muzea podivných kreatur a pozoruhodných míst, kterým se projíždí na rozdivočelé housenkové dráze akčních scén. Proti těm nelze nic namítat. Nižší rozpočet filmu se absolutně neprojevuje a vše je přesně tak strhující, jak má být. A to včetně hodně našlapaných soubojových choreografií, které se hned tak neokoukají.
Mnohem podstatnější složkou ve fungujícím receptu však pro mě je chemie postav a ta šlape minimálně ve stejných obrátkách jako v jedničce. Ron Perlman hraje svou životní roli opět s chutí a šťávou a každá odbručená hláška zapadá přesně do kádrového profilu nerudného, silného a přesto křehkého chlapa, který by rád byl jako všichni ostatní, jenže má jako na potvoru o dva rohy a jeden ocas navíc. Jeho zádumčivá životní partnerka Liz (Selma Blair) dokáže i bez úsměvu trousit velmi trefné glosy a partnerství pekelného kluka a ohnivé ženy neztrácí nic ze své výbušnosti a nadsázky. Skvěle opět zapadl blazeovaný intelektuál Abe, který odhaluje i své intimně lidské stránky (pokud tedy lze něco podobného prohlásit o modré bytosti, která má žábry a žere zkažená vejce). Roli muže zvenčí převzal od dušínovského agenta Meyerse ektoplazmatický germán Johann Krauss – postava sice vtipná, ale k uzoufání účelová. Hlavní záporák, princ Nuada (Luke Goss), se snaží vykřesat ze své postavy něco osudově rozeklaného, ale zůstává spíš u upřímné snahy a skvělé práce s kopím. Del Torův svět tedy svůj stín nepřekročil, ale pokud jste si zamilovali panoptikum jedničky, zalíbí se vám i „Zlatá armáda“. Sympatické je i kameo Johna Hurta.
Guillermo del Toro nezklamal, ani co by se za nehet vešlo. Dvojka je oproti jedničce vizuálně vybroušenější, podstatně vyrovnanější, vtipnější a po střechu nabitá akcí. I když má slabší příběh, nabízí dost vizuálních podnětů a roztomilých okamžiků, které upoutají zejména fanoušky prvního filmu. Ano, z určitého pohledu je i druhý „Hellboy“ filmem pro zvané, kterým servíruje brilantní humor, nadsázku, chytlavou imaginaci. Pro ty ostatní to bude prostě jeden z mnoha pošahaných komiksáků. Slovy otřepaného reklamního sloganu: když ho miluješ, není co řešit. Oh, crap!
Pro fandy jedničky sázka na jistotu. Vizuálně našlapanější, akčně vybroušenější a vtipnější jízda, kterou přibržďuje jen chabý scénář. Del Torovi fantasy kulisy sedly na jedničky a i druhý Hellboy představuje komiksového plnokrevníka v plném cvalu.
8,5 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Universal Studios
Stopáž: 110 min
HELLBOY 2: THE GOLDEN ARMY
[USA 2008]
Režie: Guillermo del Toro
Scénář: Guillermo del Toro
Kamera: Guillermo Navarro
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Ron Perlman, Selma Blair, Doug Jones, Luke Goss, John Hurt, Roy Dotrice, Jeffrey Tambor, Anna Walton, Jamie Wilson , Matt Rippy, Colin Ford a další.
Premiéra v ČR / SR: 4.9.2008
Guillermo del Toro je pro mne synonymum chvalitebně zvládnutého filmařského řemesla, které se snoubí s vybraným vkusem pro šmrncovní obrazové finesy a perfektní kresbu postav. Všechny tyto klady zužitkovává i v novém Pekelníkovi, ve kterém se zrcadlí invenční stíny, jenž Toro nasál na Faunově labyrintu. Tradiční kvalitní komixárna, okořeněná excelentním grafickým zázemím i perfektními akčními scénami. Co více si přát? Snad vylepšit dramatizaci a epičnost, aby některé scény nevyznívali tak tupě – ale to tohoto mexičana ještě čeká. Podobné neduhy lze odpustit Rudému, ale neodpustitelné budou v Srstnonohém. Pokud Faunovým labyrintem složil tento muž filmařskou maturitu, tak ta největší výzva ho teprve čeká. Hobit bude doktorským diplomem, na který se tento režisér musí ještě dovzdělat…
Semtam nějakej ten hluchej moment, ale celkově vzato velmi zábavná oddechová podívaná s kopou akce i legrace a vynikajícím "záporákem".
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.