Vševidoucí božské oko z hlediska symboliky pozoruje ve své osamocenosti tento svět, aby se jeho duše mohla znovu zrodit. Na druhé straně je zmíněné oko také jakousi neovladatelnou silou, která může být za katastrofálních následků zneužita. Francouzi KLONE se podle vlastních slov řadí do masy lidí, která je takovou mocí (chtě-nechtě) ovládána a to je znepokojuje. Francouzská metalová scéna nikdy nepatřila mezi ty nejbarvitější. Poslední dobou nám ale na paletu přibylo pár zajímavých odstínů - jmenujme například produktivnější krajany GOJIRA. KLONE se spolu se svou druhou deskou „All Seeing Eye“ také pomalu dostávají do širšího metalového povědomí. Jak že si je budeme pamatovat? Bezesporu jako ty, co se nebojí do skladeb přimíchávat saxofon, harfu či různé elektro zvuky. Ty, co zkombinují prvky, které se jim prostě libí, aniž by nám naservírovali dort pejska a kočičky.

Desku otevírá „Candlelight“ s téměř až psychedelickým začátkem, jenž je však náhle přerušen znatelně tvrdší hudbou, kterou doplňují melodické pasáže s čistým vokálem. Skladba je barvitá, nápaditá. Groove v podání KLONE zkrátka baví. Titulní skladba „All Seeing Eye“ postupně rozvíjí svou naléhavost za pomoci jednoduchého receptu - nářez, dvojšlapka, zvolnění, dramatické pauzy. „Promises“ jede víceméně podle podobného vzorce jako „Candlelight“, tvrdou sloku střídá melodický refrén s čistým zpěvem (Co je to v pozadí za zvuky? Zvonkohra??). „Hidden Ways“ představuje krátké, avšak příjemné, instrumentální zvolnění. Jemné tóny harfy se navzájem hravě proplétají, tvoří barevné hudební obrazce a následně plynule přechází do „Freezing“.

„Empire Of Shame“ s výraznou baskytarou mě už místy nudí. „Choked“ pokračuje v sestupné tendenci. Ozvláštnění však přinese následující „Last Breath“ a to nejen zařazením saxofonu do atmosferického konce. Jemná „Not The End“ je dalším pomyslným instrumentálním mezníkem. Ze slibu, že tohle není konec ovšem mnoho nevzejde. „Life Expectancy“ valně nepřesvědčí, že čas už opravdu nadešel, protože jak se zdá, zbytek tak trochu přesluhuje. Na druhou stranu „Commonplace“, jakožto v pořadí jedenáctá stopa, rozhodně nenudí. „All Seeing Eye“ uzavírá jedna z nejlepších (ne-li nejlepší!) skladba „Nightime“. Vytříbená pecka na závěr! Skvělé!

Dvě alba a jedno EP vydané za osm let existence věru není příliš. Za tu dobu si ovšem KLONE udělali jasný obrázek o tom, co a jak chtějí hrát. Nevím, jestli je to zemí nebo mentalitou s ní spojenou, ale ať už pro KLONE či GOJIRA je až neodpáratelnou nášivkou hravost. Právě hravost a chuť zkoušet trochu jiné věci trochu jiným způsobem dělá z „All Seeing Eye“ trochu jinou desku, než jsou ty ostatní v rámci daného žánru. Vševidoucí oko je možná magicky majestátné a prozíravé, jen doufejme, že se nepropůjčí bigbrotherovskému šmírování.