OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Smísí-li se záliba ve staromódním doom metalu s trochou gotické kýčovitosti a s nadáním pro teskné melodie, vyjde z toho hrubý obrys hudby švédské party DRACONIAN. Přidá-li se k tomu i spokojenost s vlastní tvorbou a neochota příliš měnit, objeví se nový kotouč, v pořadí již čtvrté album této sestavy. Jakže, čtvrté? To jsem musel jedno vynechat, zajímám se o jejich tvorbu již od prvního záseku, prach a špínu na mou hlavu, něčeho podobného by se Stray ve svých seriálech nedopustil. Ale neodpustím si trochu sarkasmu hned pro úvod, ono se zas tak moc neděje, stejně jako se moc nemění (vlastně vůbec nic) na hudebním stylu DRACONIAN. Poté, co na „Where Lovers Mourn“ definovali svůj styl, se jej drželi a drží až do dnešních dnů. Stejně podařené jako debutní bylo i album „Arcane Rain Fell“. Třetí album, „The Burning Halo“, bylo z části novým albem, z části kompilací materiálu z dob před „Where Lovers Mourn“, a šlo o zajímavou exkurzi do historie kapely. Loni v zimě začali nahrávat „Turning Season Within“ za asistence producentů Jense Bogrena a Davida Castilla (OPETH, KATATONIA).
Pokud jste ještě jméno DRACONIAN neslyšeli a máte zálibu v doom metalu, určitě neváhejte a po nějakém kotouči z jejich dílny sáhněte. Všechna díla se honosí kvalitní hudbou, procítěným projevem jak muzikantů, tak zpěváků, pochmurnou atmosférou a velmi pěknými melodiemi. Lyrika se většinou inspiruje v severských básních převážně z období romantismu. DRACONIAN se i přes těsné, rakvovité mantinely svého žánru neutápí v utahanosti. Jejich skladby mají dynamiku, střídání tempa a různých melodických linek, a nenásilné prolínání zpěvu obou zpěváků dokáže udržet posluchače vzhůru. Především aktuální album si přibralo trochu dravosti a jde určitě o mnohem živější dílo než předchozí počiny. Na druhou stranu se nedá říci, že by nějaká skladba vyčnívala nad ostatní, ono se to celé moc hezky poslouchá. S nadcházejícím podzimem, žloutnoucím listím na stromech, hnědnoucím na zemi, a s prodlužujícími se stíny je „Turning Season Within“ hudbou, která by nemusela upadnout v zapomnění.
A poslední slova? Inu, vůči „Turning Season Within“ nemám žádných námitek, jde opravdu o moc pěknou, emotivní hudbu s krásně ponurou atmosférou. A kdybych už všechny tyto klady nevychválil dostatečně v předchozích recenzích a „Turning Season Within“ by bylo první, co jsem od DRACONIAN slyšel, určitě bych hodnotil vysoko. Nicméně psát stále tytéž slova by bylo jako si plnit docházku. Hodnotím obdobně minulým deskám s odečtením bodíku za originálnost, ale i tak jsme stále nad průměrem, což je, myslím si, adekvátní.
Další album DRACONIAN, další materiál pro podzimní večery s pistolí a provazem v ruce.
6,5 / 10
Anders Jacobsson
- zpěv
Lisa Johansson
- zpěv
Johan Ericson
- kytara
Daniel Arvidsson
- kytara
Fredrik Johansson
- basa
Jerry Torstensson
- bicí
1. Seasons Apart
2. When I Wake
3. Earthbound
4. Not Breathing
5. The Failure Epiphany
6. Morphine Cloud
7. Bloodflower
8. The Empty Stare
9. September Ashes
A Rose For The Apocalypse (2011)
Turning Season Within (2008)
The Burning Halo (2006)
Arcane Rain Fell (2005)
Where Lovers Mourn (2003)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 52:36
Produkce: DRACONIAN, David Castillo, Jens Bogren
Studio: Fascination Street Studios
Vyborna deska, nejlepsi album od Draconian
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.