Rok 2008 je rokem BLOODBATH. Severský all star band dokonale zmobilizoval své síly a poslední dobou hodně strádající diskografii rozšířil hned o tři nové přírůstky. Předkrm obstaralo MCD „Unblessing The Purity“, dále následovalo výživné prolévání životodárné tekutiny za asistence wackenských kamer a aby toho náhodou nebylo málo, právě v těchto dnech je nám servírován hlavní chod, totiž třetí dlouhohrající deska „The Fathomless Mastery“. Ona čtyřletá pauza ale není nijak překvapivá, vydělávat na chleba se prostě musí a to samozřejmě velmi dobře vědí i základní stavební kameny BLOODBATH. Nebohý projekt je tedy uložen k ledu a na pultech obchodů se v mezičase objevují nejrůznější výlisky s logem OPETH nebo KATATONIA. Plnohodnotná reaktivace nastala až letos, s její druhou fází, konkrétně pak DVD „The Wacken Carnage“, jsme vás již seznámili, nyní přichází na řadu stručný pohled na „The Fathomless Mastery“.

Na úvod si neodpustím zopakovat asi většině z vás známé informace ohledně změn v line-upu kapely. Dana Swanö vystřídal nový kytarista Per Eriksson a místa u mikrofonu se znovu zmocnil starý známý Mikael Åkerfeldt, kterého velmi dobře známe již z debutové nahrávky „Resurrection Through Carnage“. Jenže v té době byli BLOODBATH daleko více old schoolovou záležitostí než jsou dnes, bohatě čerpali z odkazu prvotních „devadesátkových“ kapel, a to jak po stránce instrumentální, tak po stránce zvukové. Už druhý záznam „Nightmares Made Flesh“ ale znamenal jistý odklon od přísně vymezeného stockholmského vzorce směrem k „modernějšímu“ a mnohem hitovějšímu žánrovému pojetí. Osobně jsem tenhle ústup od retrospektivních výletů ke kořenům švédské death metalové odnože přivítal, neb kapela tím udělala velmi důležitý krok k formování vlastní, mnohem specifičtější tváře.

Tento chvályhodný proces pokračuje i na aktuální sbírce „The Fathomless Mastery“, už po prvních pár taktech (nejpozději pak při prvním výjezdu melodické linky) je totiž jasné, že neposloucháme DISMEMBER v období „Massive Killing Capacity“, ale pouze a jen novou desku BLOODBATH. První skladba, jenž se dostala k mým uším byla valivá „Mock The Cross“, očekával jsem tedy spíše rozvážné a především střednětempé diktování, nicméně nakonec je pravdou pravý opak, máme totiž co dočinění s hodně syrovou a místy až překvapivě přímočarou deskou. V případě Axenrotovým blastbeatingem protkané „Drink From The Cup Of Heresy“ (konkrétně pak mám na mysli pasáž 0:57 – 1:13) se mi dokonce vybavilo počínání kapely okolo Tobiase Sidegårda – švédských black/death metalových věrozvěstů NECROPHOBIC (v období „Bloodhymns“). Dle mého se sázka na svižnější rytmiku vyplatila, horší je to už s poměrně předvídatelnou melodikou střiženou přesně podle šablony made in „Outnumbering The Day“, highlightu předcházejí kolekce „Nightmares Made Flesh“. Jistě, hitový potenciál „At The Behest Of Their Death“ nebo „Treasonous“ je tím samozřejmě zaručen, nicméně dlouhodobá trvanlivost obou skladeb už tolik ne. Posunem kupředu je naopak zvuk, dostatečně hluboký, již kompletně zbavený prastaré old schoolové patiny a místy lehce „blackově“ naostřený.

„The Fathomless Mastery“ rozhodně nezpůsobí takový poprask jako se to povedlo desce předešlé. Jistě, namlsaný příznivec dostane vše co očekával, leč tentokráte již bez oné přidané hodnoty zvané „Překvapení“. I tak ale BLOODBATH nabízejí velmi kvalitní, instrumentálně skvěle odvedenou práci, ještě navíc obohacenou velkou dávkou nadhledu, ale současně i respektu k death metalu jako takovému. Mně osobně tohle sympatické počínání vychází na kulaťoučkou osmičku. A jak jste na tom vy?