OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro mě osobně nejočekávanější film roku konečně zhlédnut. Ačkoli se jednalo o hodně pracovní screening se simultánním překladem, který částečně překrýval zvukovou stopu, troufám si shrnout první horké dojmy. Jaký je nový Bond? Více elegantní špión, nebo drsný stroj na zabíjení? Větší milovník hi-tech hraček a oblých tvarů než posledně? A naváže „Quantum Of Solace“ na možná rozporuplné, ale každopádně hodně osobité „Casino Royale“?
107 minut stopáže naznačuje, o co šlo producentů především. Natočit kvalitní a rychlý akčňák s osvědčeným hrdinou, který by zaplatil megalomanský rozpočet a přitáhl do kin i ty, co považují Bonda za hračku pro pošahané dětiny. To se daří. „Quantum Of Solace“ je nadupané, rychlé a nohu z plynu sundává hodně nerado. Akce střídá akci, Bond po vzoru agenta Bournea krvácí, láme ruce, krkolomně skáče po střechách. Obava, jak dosud akčním žánrem netknutý Marc Forster zvládne režii takového mastodonta, je dle mého lichá. Jeho nedostatek zkušenosti má spíše pozitivní dopad. Rvačky a honičky točí skutečně promyšleně, střih je vynikající a chvíle, kdy se Bondova akce prolíná s jiným dějem (koňské dostihy v Sieně, monstrózní inscenace Toscy) mají v sobě nefalšovanou estetiku, která agentovi 007 padne jako dobrý smoking. Pravda, Forster nic nového nevynalezl a leccos (spíše dovedně) opsal. „Quantum Of Solace“ už zkrátka neohromí tak dechberoucí scénou jako byl parcour na staveništi v Casinu, ale veškeré půtky a přestřelky podává s velkou grácií. Tenhle film má kouzlo, o tom žádná.
Bohužel se pro vší rychlost a zběsilost méně dostává na osobu Bonda, na svár jeho části agentské a osobní. Scénář vyjde jen s tím, co nám dalo už Casino, dál ani krok. Ani lyrik Forster se s tím nijak nemaže, takže ubylo osobitých dialogů, humoru a bondovských klukovin. Na jednu stranu dobře, protože to proklatě odsejpá, na druhou stranu to bere "nulanulasedmičce" citelný kus duše. Bond prostě i svádí ve velkém tempu (to by tak nevadilo), nicméně bohužel ve velkém tempu i řeší vnitřní rozpory. V předchozí Bondovce se v tom nimral moc, tady zase málo. Chtělo by to víc momentů "něžné brutality", kde Bond vedle efektivního zabijáka působí také jako křehký smrtelník. Více humoru, více detailů, více narážek na staré Bondy (goldfingerovská aluze potěší, ale neohromí). Daniel Craig ale dokáže i na malém prostoru zahrát famózně, hodně potěšila i Olga Kurylenko a Gemma Arterton... naopak hlavní záporák Mathieu Amalric je dost bez chuti a bez zápachu... kontroverzní sexuální orientace moc nepostačuje, když ho nic dalšího nečiní zvláštním. Škoda.
Nechci vynášet konečné soudy, stažený zvuk a simultánní překlad hodně pozmění celkové vyznění. Nejsem zklamán, ale zdaleka ani tak ohromen jako v případě přelomového „Casina“. Tvůrci jakoby se trochu ulekli a žili z podstaty. „Quantum Of Solace“ je skvělý akčňák s charismatickým hrdinou, ale od dalšího dílu už budu napjatě čekat posun "někam". Z nedávné minulosti nemůže žít ani takový kanón jako James.
Číselně bych to viděl na 80%... nebo 77, to je stylovější... Prostě silný bondovský nadstandard, už se těším na pořadové číslo 23. A opáčko dvacetdvojky.
[ Profil na ČSFD ] [ Profil na iMDB ] [ Rotten Tomatoes ]
Nezklamal, ale ani neohromil. Nepřekročil svůj stín z Casina, to už vůbec ne. Přesto je Daniel Craig druhý nejlepší Bond v dějinách série a jen skutečně nabušený scénář ho dělí od trůnu.
Vydáno: 2008
Vydavatel: Falcon
Stopáž: 107 min.
QUANTUM OF SOLACE
[Velká Británie / USA 2008]
Režie: Marc Forster
Scénář: Paul Haggis, Neil Purvis, Robert Wade
Kamera: Roberto Schaeffer
Hudba: David Arnold
Hrají: Daniel Craig, Olga Kurylenko, Gemma Arterton, Judi Dench, Jeffrey Wright, Giancarlo Giannini, Jesper Christensen, Mathieu Amalric, Neil Jackson, Oona Chaplin, Anatole Taubman, Joaquín Cosio, Rory Kinnear, Fernando Guillén Cuervo, Simon Kassianides, David Harbour, Jesús Ochoa a další.
Premiéra ČR / SR: 6. 11. 2008
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.