Atmosféra charakteristická pro menší klubové koncerty bývá nezaměnitelná. Vždyť o co víc si užijete oblíbenou kapelu v klubu než na festivalu či v hale? Funeral doomový večer v podání SKEPTICISM, PANTHEIST a OPHIS komorní atmosféru pochopitelně vyžadoval a klánovický Black Pes, ve kterém se koncert uskutečnil, splnil úlohu na jedničku. Zhruba tři příjemně strávené hodiny povýšil překvapivě dobrý zvuk.

Koncertní spojení SKEPTICISM a PANTHEIST je logickým krokem. Support byl však nějaký čas obestřen tajemstvím. Osobně by mi stačily „pouze“ tyto dvě kapely, kompenzované třeba delší hrací dobou, nicméně němečtí OPHIS, kteří otevřeli čtvrteční večer, sice nikterak nenadchli, ale ani nevyhnali většinu osazenstva na bar. Pár zakomponovaných světlejších okamžiků obklopovala šeď a jednotvárnost. Z poslední desky „Stream Of Misery“ zazněla jako jedna z výraznějších „Beneath Sardonic Skies“. Modře nasvícená mlha halila zády otočené, strnule posmutnělé hráče - Němci se celkově snažili o temnější atmosféru (což pak zpětně, v porovnání např. se SKEPTICISM /ta noblesa!/, vyznělo spíše úsměvně). Dle mého postřehu musel headbanging baskytaristu malinko bolet, neboť si o ladící kolíky vytrhával s pravidelnou frekvencí vlas po vlase. OPHIS splnili úlohu první předkapely - pomalu zvednout návštěvníky od piva, připravit půdu. Jak ale většina předpokládala, nic objevného se, po hudební ani jiné stránce, nedělo.

Na set PANTHEIST jsem byla velmi zvědavá. Doufala jsem v připomenutí skvělého alba z roku 2003 „O Solitude“, ze kterého nakonec zazněla stejnojmenná píseň. Bohužel při zjemnění a zpomalení skladby, začal Marku Bodossianovi (ESOTERIC) pískat mikrofon a nálada tak byla na nějaký čas rozptýlena. Z nové desky, prezentované právě na "Exorcising The Funereal Tour", zazněly „Unknown Land“ či „Eternal Sorrow“, přičemž Angličané připomněli i starší nahrávku „Amartia“ skladbou „Lust“. PATHEIST na pódiu vypadali naprosto civilně, uvolněně. Stejně tak působili i po koncertě, který si očividně velmi užívali.

Očekávaným vrcholem večera mělo být vystoupení SKEPTICISM. A jak se čekalo, tak se také stalo. Černé obleky a fraky podtrhovaly noblesu, která chrakterizovala celý koncert. Před bicí soustavou ležel pohřební věnec z bílých anturií, doplněný o kondolenční stuhu s nápisem „SKEPTICISM - Alloy“. Na stránkový popis by bezesporu vystačily sametem potažené klávesy/varhany Eeroa Pöyryho. Dvě klaviatury, dvě řady pedálů a rámované zrdcadlo, nakloněné tak, aby odráželo pohled na hrající ruce... Za celý koncert vykouřil asi 4 cigarety - pomalu vyfukoval světle zbarvený kouř nebo ho jen tak nechal stoupat ze zapálené cigarety. Matti s nedbale zaplým frakem a rozvázaným motýlkem útrpně (někdy snad až přehnaně) přecházel po pódiu a následně se vracel k mikrofonu. Z nové „Alloy“ jsme měli šanci naživo posoudit „March October“, „Antimony“ a melodickou „The Arrival“.  Nostalgii ve mně vyvolala stará „The Rising Of The Flames“ z desky „Stormcrowfleet“.

Skvělý zážitek, který SKEPTICISM a PANTHEIST připravili, bych si hned zopakovala, nicméně bez předkapely OPHIS. „Alloy“ byla představena báječně. Atmosféra skvělá, playlist skvělý, zvuk také fajn. Tak si jen říkám, proč nejde vrátit čas... (a nebo za rok, za dva zas?)