Jedním z největších překvapení, které jsem měla možnost ke konci roku slyšet, jsou bez debat izraelští nováčci EPHRAT se svým prvním albem „No One´s Words“. Kombinace progresivního rocku s prvky východní hudby, elektrických i akustických kytar, fléten a dokonce i elektra dává tušit zajímavý poslech. Zvědavost možná přiživí i hostující zvučná jména - Daniel Gildenlöw (PAIN OF SALVATION) a Petronella Nettermalm (PAATOS). Produkce se pak neujal nikdo jiný než Steve Wilson (THE PORCUPINE TREE). EPHRAT evokují tvorbu PAIN OF SALVATION s prvky východní hudby a ačkoli o kvalitě jaké dosahují PoS alba prozatím mluvit nemůže, je nová deska Izraelců rozhodně velice příjemným debutem.
Začátek by měl především upoutat a poskytnout důvod k následnému poslechu. Skladba „The Show“ nejen že příliš nezaujme, ale navíc patří na „No One´s Words“ mezi ty horší. O to více je vidět rozdíl s následující „Haze“, kterou dělá především hlas Petronelly Nettermalm o třídu lepší. Působivý je také kontrast jemného, až andělského ženského vokálu doplněného klávesami oproti zkreslenému zpěvu a elektrickým kytarám.
Kombinace klasického rockového zvuku s podbarvením ve východním, řekněme až islámském stylu, zní v „Better Than Anything“ poměrně zajímavě. Melodický opakující se vokál asi v půlce skladby pak evokuje téměř až náladu manter. Při poslechu EPHRAT se místy neubráníme srovnání s PAIN OF SALVATION. A jestliže se vám bude zdát, že podobnost už překročila hranici, budete mít zčásti pravdu. Přesněji řečeno, budete ji mít u „The Sum Of Damage Done“, neboť v ní opravdu Daniela Gildenlöwa uslyšíte (a přirozeně se nabízí srovnání s Liorem Sekerem). Závěrečná „Real“ začíná poměrně nezajímavě. Po minutě opustí své rozjeté, téměř až metalové koleje a přikloní se ke staccato-klavíru a jemnějším elektrickým kytarám. Spolu s vokálem Liora Sekera vyznívá celá kompozice velmi pohodově, ale ne podbízivě. Následuje další přechod od akustického vybrnkávání, přes návrat k drsnějšímu začátku, až k elektru. Po baladickém konci mohu s čistým srdcem říct, že „Real“ svými bezmála devatenácti minutami nenudí ani na okamžik.
„No One´s Words“ nenásilně plyne, a ačkoliv jsou jednotlivé písně příjemné samy o sobě, při poslechu celého alba dostávají jiný rozměr. Kouzlo však nespočívá pouze v tom, co se odehrává během poslechu, ale také ve stavu „po“. Ta příjemná pozitivně-melancholicko-dumavá nálada přetrvá a vám deska doznívá v hlavě vlastní melodií.