Předchozí kariéra a vůbec celková existence amerických MOUTH OF THE ARCHITECT šla vždycky úplně mimo mě. Jejich minulé nahrávky mi i přes poměrně vysoký status, který si kapela na scéně dokázala vybudovat, příliš důvodů tento stav změnit nedávaly, a tak i k novince „Quietly", která vyšla loni v létě, jsem byl zpočátku víceméne skeptický. Tímto úvodem, jako vystřiženým z typické recenzentské pohádky o kapele, na kterou nesmlouvavý kritik změní názor, se dostávám  k tomu, že s aktuálním albem to už vůbec není tak jednoduché.

Několik nešvarů z minulosti v podobě ojedinělých vycpávkových pasáží se nachází i na novince, ale nezáživnost a stereotyp odvál svěží kreativní vítr, který zavítal do Ohia. Že to se snahou výrazněji zformovat vlastní tvář myslí MOUTH OF THE ARCHITECT naprosto vážně, dokazuje hned úvodní, více než desetiminutová titulní skladba, která sice plynule navazuje na minulost kombinující doom metalovou melancholii a hardcorovou údernost tak, jak to například výtečně předvádějí CALLISTO anebo na svých starších nahrávkách CULT OF LUNA, se kterou ale kromě výrazně lepší produkce přicházejí i silné a emotivní melodie. Jednotlivé posmutnělé motivy do sebe vzájemně zapadají, postupně se vynořují a zase mizí, což tvoří velmi bohatou zvukovou koláž, která však nehodlá zapírat především snahu o přímočarost. A to je právě hlavní devízou současných MOUTH OF THE ARCHITECT. Už se neutápí ve zbytečně těžkotonážních skladbách bez jasné myšlenky a směru. Nyní dávají svému směřování a snahám jasný cíl, kterým jsou koexistence mohutného kytarového spodku a melancholických nálad ve vzájemné harmonii.

To dokazuje i následující skladba s názvem „Hate And Heartache". Pomalá a tklivá kompozice se ve své druhé polovině díky jednoduché melodii mění z valícího se parního válce v silný emocionální tajfun, před kterým není úniku. Vynikající a strhující úvodní dvouskladbový tandem jasně demonstruje tu dlouhou stezku, kterou za dva roky od vydání předchůdce Američané ušli. Čtvrtá v pořadí, „Guilt And Lake", zamrzí poměrně nevýraznou první polovinou, kdy se skupina tak trochu navrací do minulosti, avšak v závěru píseň vrcholí dalším vydařeným náladotvorným finále. Angažování divoženky Julie Christmas (MADE OUT OF BABIES) se ukázalo jako osvěžující a zajímavý tah a její kooperace s uřvaným hlasem Alexe Vernona v „Generation Of Ghosts" nepochybně patří k silným momentům nahrávky.

Zpočátku jsem měl obavu z rychlého oposlouchání desky, která se však naštěstí ukázala jako zbytečná. „Quietly" je produktem kapely s jasnou vizí a koncepcí a především schopností tyto vize naplňovat. Není ještě deskou dokonalou, ale pokud se nic vážného nestane, další nahrávka MOUTH OF THE ARCHITECT by měla přinést materiál té nejvyšší kvality. Současnost je totiž více než slibná!

Musí se vám líbit, jestli máte rádi:
CALLISTO - True Nature Unfolds
CALLISTO - Noir
CULT OF LUNA - Salvation
CULT OF LUNA - Somewhere Along The Highway
DIRGE - Wings Of Lead Of Dormant Seas
... a spousta dalších