OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kniha provázená pověstí kontroverzního a šokujícího počinu na poli literárním konečně dorazila i k nám. Jsou Littellovy "Laskavé bohyně" skutečně hodny své nahypované pověsti? Formálně vlastně sotva, lze je vnímat jako hluboký regres pod vrstvu postmoderny, kamsi ke starému realismu předjoyceovskému. Konzervativně napsaný text vyniká pečlivostí popisu, důrazem na kultivovaný jazyk a precizní argumentační výstavbu. Jeho hlavní hybnou silou je nitro ich formového vypravěče, vyššího důstojníka SS Maxmiliana Aueho. Kultivovaný právník vzdělaný i ve filozofii a umění zavádí čtenáře do klíčových bodů německého boje na východní frontě. V roli politického důstojníka zodpovědného především za židovskou otázku projde Ukrajinu, Kavkaz, Stalingrad i koncentrační tábory na území Německa a Polska. Díky jeho fundovanosti a citu pro detail se čtenáří naskýtá magnetizující náhled do samotného srdce temnoty, propracovaný rozbor německého Weltanschauung, národně socialistické ideologie i antisemitismu. Navzdory blazeovanému odstupu vypravěče, jeho intelektuální schopnosti syntézy faktů, jsou "Bohyně" zrůdným textem. Drastické výjevy válečné každodennosti se střídají s průhledy do freudovských komplexů hlavního hrdiny, motivy homosexuality a incestu ve spojení s brutalitou války vytvářejí z mohutné Littellovy knihy skutečný očistec. A čím dokáže tento text na pomezí ideologického dokumentu a hloubkové psychoterapie šokovat? Tím, že pojem totalitarismus neredukuje do metafory everymenů zneužitých zločinným Führerem. Aue přesně ví, co dělá a dovede si to zdůvodnit. A co je nejhorší – člověk mu to nemá a nemůže mít za zlé. Navíc jeho precizní rozbor vlastních morálních hodnot neustále vyzývá současného vnímatele k nesnadnému duelu – jsme my, moderní lidé, schopni s takovým odstupem a takovou zevrubností zkoumat a hájit vlastní zákony, hodnoty i vůdce jako tenhle uhlazený válečný zločinec? Čtení Littellova románu představuje hluboké trauma a zároveň výzvu k poznání sebe sama i své doby. Vynikající kniha, jakou zoufale potřebujeme směrem k socialismu.
9 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Odeon
Jonathan Littell: Laskavé bohyně. Překlad: Michala Marková. Praha : Odeon, 2008. 868 stran. ISBN 978-80-207-1278-3
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.