Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohtoročné EP „Crowheart“ zachytáva holandských TEMPLO DIEZ usadených a vyrovnaných. Už nie sú zvláštni a experimentujúci, ich prejav sa vyčistil a po albumoch „Winterset“ a „Hoboken“ prišli so štvoricou jednoduchých a úprimných piesní, pridávajúcich ešte jedno „post“ pred post rock. Intuitívna inšpirácia temnou country hudbou tentoraz najviac vyčnieva v „On Our Way“, zdiaľky pripomínajúcej Nicka Cavea bez drog či JOY DIVISION bez depresií. Folkovejšia „Tide“ pripomenie kolíziu novších EARTH s Glenom Hansardom a záverečná „Switchblade“ symbolizuje to láskavé šťastie, ktorému sa doteraz pri celkovom dojme z TEMPLO DIEZ vždy nakoniec podarilo vykuknúť spod prikrývky ospalej melanchólie a svojského smútku. No a úvodná „Shangri-la“? V nestráženom rozpoložení guča v krku a slzy na krajíčku. TEMPLO DIEZ je jedna z najneznámejších a najprekvapivejších kapiel, aké poznám, a „Crowheart“ zhudobnená kožušina, ktorá vystelie vnútro poslucháča. Vypočuť sa dá kompletne na last.fm.
8,5 / 10
Crowheart (2008)
Winterset (2006)
Hoboken (2005)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Hinah
Stopáž: 18:50
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.