PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No, řekněte sami – chce snad někdo něco nového od těchto mohykánů švédské deathové scény? Já bych si troufl tvrdit, že ne. Centinex mají své zaryté odpůrce, kteří jim vyčítají, že hrají už skoro 11 let to samé. No ale tyhle lidi si tohle CD nekoupí, takže se jimi netřeba zabývat. Naopak se stále najde dost těch, kteří dokáží ocenit, že Centinex jsou po těch mnoha letech, spoustě změn v sestavě a přicházejících a odcházejících trendech stále těmi Centinex, jak jsme je znali v době Subconscious Lobotomy či Malleus Maleficarum. K jedné změně ovšem došlo – od těch dob jsou Centinex mnohem vyhranější a mnohem zkušenější při skládání nových songů, což se logicky musí pozitivně podepsat na kvalitě tvorby. Takže po EP‘s Shadowland, Bloodhunt a po 7“EP Apocalyptic Armageddon tu máme opět řadovku! Už obal Hellbrigade je řádně temný – gotická katedrála v temném nočním svitu je podle mne podstatně lepší motiv, než třeba ten tank na Bloodhunt. Mimo to mnohem lépe vystihuje tvorbu Centinex. Tihle okovaní Švédové jsou stále stejně posedlí krví a peklem jako na začátku. Fakt, že klasické studio Sunlight vyměnili za Black Lounge, nic nezměnil na vrtačkovitosti jejich kytar. Troufám si tvrdit, že Hellbrigade je lepší, než byla obě poslední EP‘s a snad lepší, než Reborn Through Flames. Zvuk je krystalicky čistý, ale stále řádně drsný, takže klasické „švédské“ melodie pěkně vyniknou, aniž by songy ztratily na síle. Možná, že na Hellbrigade najdete o něco víc melodie než dřív... nevím. V každém případě jsou to stále Centinex a vy se tedy můžete opět polít krví, nasadit stahováky a začít výt společně s nimi... No posuďte sami, není to krása – The Eyes Of The Dead, Emperor Of Death, Bloodconqueror, Neverending Hell... co chcete víc? Celkem devět záseků vikingskou sekyrou uzavírá titulní Hellbrigade. S chutí do toho!!!
8 / 10
Johan Jansson
- vokály
Martin Schulman
- basa
Kenneth Wiklund
- kytara
Jonas Kjellgren
- kytara
Kennet Englund
- bicí
1. Towards Devastation
2. One With Eternity
3. The Eyes Of The Dead
4. Emperor of Death
5. Last Redemption
6. Bloodconqueror
7. Neverending Hell
8. Nightbreeder
9. Hellbrigade
Redeeming Filth (2014)
Teutonische Invasion (EP) (2013)
World Declension (2005)
Decadence: Prophecies Of Cosmic Chaos (2004)
Deathlike Recollections (single) (2003)
Hail Germania (split) (2003)
Diabolical Desolation (2002)
Hellbrigade (2000)
Apocalyptic Armageddon (EP) (2000)
Bloodhunt (EP) (1999)
Reborn Through Flames (1998)
Shadowland (EP) (1998)
Reflections (1997)
Malleus Maleficarum (1996)
Sorrow Of The Burning Wasteland / Diabolical Ceremonies (split - CENTINEX vs. INVERTED) (1996)
Transcend The Dark Chaos (demo) (1994)
Under The Blackened Sky (demo) (1993)
Subconscious Lobotomy (1992)
End Of Life (demo) (1991)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Repulse Records
Produkce: Centinex
Studio: Black Lounge Studios
to ja veru možem
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.