OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již v roce 2003 VIRUS svým debutem „Carheart“ dali zřetelně najevo, že vznikla nová stálice tvrdší avantgardní hudby. Dá se říci, že tento fakt nebyl žádnou neočekávanou záležitostí, neboť jména na norské soupisce se objevila, ať už na kratší, či delší čas, ve skupinách jako VED BUENS ENDE, ULVER, SATYRICON, AURA NOIR nebo DHG. Hudba norských VIRUS je těžko zařaditelná, sami se za metal/black metal označovat nechtějí, a když už jsou k tomu nuceni, použivají škatulku avantgarde heavy rock. To však jen tak pro zajímavost, protože je naštěstí v jejich případě naprosto jedno, co hrají.
Jestliže jste byli z debutu „Carheart“ nadšeni, v případě „The Black Flux“ se budete vznášet na pomyslném obláčku. A neslétnete z něj pěkně dlouho. Pět let čekání se opravdu vrátilo i s úroky, novinka totiž, je-li to ještě vůbec možné, roste s každým poslechem a v čase rozhodně nic neztrácí na svém lesku. Doufejme, i když je to předčasné, že na třetí nahrávku nebudeme muset čekat tak dlouho. Ostatně, jak Carl Michael Eide uvedl v jednom rozhovoru, má v zásobě již 4 další skladby. A kdyby se prodleva mezi alby přece jen natáhla, je ostatně na co čekat.
„Stalkers Of The Drift“ otevírá jednu z nejlepších nahrávek roku 2008 znamenitě. Pomalejší tempo a jiná poloha vokálu oproti „Carheart“ velmi potěší. „As Virulent As You“ je jednou z nejpovedenějších skladeb, ne-li ta nejlepší. Mezi prvními zaujme skvělá rytmika, někdy tak akorát se vkrádající, jindy strhující, nikdy však fádní nebo nudná. Zvraty, skvělé nápady – ostatně, ty jsou jmenovateli celé desky. Vše probíhá na oko „mimochodem“, o to více se vás ale materiál dotkne. Na textech se podíleli například Khvost (<CODE>, ex-DHG) nebo Priscila Morales. Ústřední „The Black Flux“ přichází na řadu jako čtvrtá. VIRUS v ní potvrzují, že jejich síla, mimo jiné, spočívá v menší škále nástrojů, decentnosti jejich použití. To však neznamená, že je nudná, jednoduchá nebo něco podobného. Naopak, má jedinečné kouzlo dostat vaše vědomí do zvláštní nálady a poté nepozorovaně určit hrubé obrysy myšlenkám. Ty pak volně formujete ve zvucích přicházející „Intermission: Ocean Highway“. Mezi další klenoty patří „Lost Peacocks“, jejíž neuspořádanost provází jako nosný pilíř skvělý hlas Carla Michaela Eide.
Jak že si představuji nejlepší desku uplynulého roku? Měla by bavit od začátku do konce. Měla by natolik zaujmout, že si ji „nedovolíte“ vypnout, ba co víc – ani vás to nenapadne. Když o ní mluvíte, a vyzdvihnete jednu skladbu, máte pocit, že jste nesmyslně zamlčeli ty zbylé. Časem se neohraje, nezačne se protivit. Že je to moc požadavků najednou? Ale kdeže, VIRUS - „The Black Flux“ to přece naprosto splňuje.
Podle mého nejlepší deska roku 2008.
9,5 / 10
Czral-Michael (Carl-Michael Eide)
- vokál, kytary
Plenum (Petter Berntsen)
- baskytara
Einar ''Einz'' Sjursø
- bicí
+
Bård Ingebrigtsen
- piano, barytonová kytara, housle, efekty
B9 (ORIGAMI GALAKTIKA)
- zvukové plochy
1. Stalkers Of The Drift
2. As Virulent As You
3. Archives
4. The Black Flux
5. Intermission: Ocean Highway
6. Inward Bound
7. Lost Peacocks
8. Shame Eclipse
9. Strange Calm
Vydáno: 2008
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 50:52
Produkce: Bård Ingebrigtsen a VIRUS
Studio: Amper Tone Studios, Oslo
Čím víc avantgarda, tím lepší? Už jsem myslel, že tyto diskuse jsou už pár let passé... a ono ne. Tohle je prostě naprosto lehce a uvolněně zahraný bigbít, díky hned několika svým složkám (zejména vokálu) a jejich symbióze naprosto nezaměnitelný s čímkoliv ostatním. A jestli to je nebo není avantgarda? Vem to čert.
Btw "Carheart" byl v podstatě jakýmsi motorkářským hard rockem, za který by však VIRUS letěli na motorkářském srazu do nejbližší řeky už po prvních tónech. Možná byl posluchačsky vstřícnější. Po pár měsících poslechu nové desky si opravdu netroufám vyřknout, která se mi líbí víc.
Ingrediencie, z ktorých pozostával "Carheart", až príliš rýchlo vyprchali. VIRUS novinkou nielenže neprinášajú žiadnu obrodu či "second coming" avantgardného metalu, no definitívne ho ako žáner uzatvárajú. Odteraz to už bude pravdepodobne len "retro" (VULTURE INDUSTRIES) alebo o dožívajúcich klasikoch (ATROX). Jednoduché, osvietenstvo mohlo v dejinách prísť tiež iba raz. Ťažko byť avantgartný, keď toľko neavantgartných kapiel hrá oveľa "avantgartnejšie" než tí najavantgartnejší z avantgartných.
Ano, jak píše Thorn pode mnou, tehdejší avantgarda je v podstatě současným mainstreamem. Přesto s aktuální podobou VIRUS nemám problém. Album je totiž dostatečně propracované, kompozičně nápadité, instrumentálně bezchybné a jako celek drží hezky pohromadě. Psychedelicky řezavé kytary doplněné místy až taneční rytmikou (viz např. skvělá "As Virulent As You") a ležerním vokálem Carla-Michaela Eideho tvoří velice promakaný komplex. Chybí mi zde však nějaké větší fluidum, výraznější schopnost pohltit a totálně ohromit posluchače, což by se od pohrobků VED BUENS ENDE jistě slušelo. I tak ale spokojenost...
Na toto sa čakalo 13 rokov, od vydania "Written In Waters"? Aspoň tak to naznačujú promo slogany vydavateľstva, ktoré "The Black Flux" prezentuje ako pokračovateľa VED BUENS ENDE, opomínajúc predošlý album "Carheart" (2001). Aj v porovnaní s ním je však "čierny vír" konzervatívnou doskou, ktorá by si pred desiatimi rokmi zrejme vyslúžila (a zaslúžila) viac pozornosti, než dnes. Solídny album, ale od zostavy, ktorej druhé meno zvyklo byť "nepredvídateľnosť", až príliš neprekvapivý.
Akoby Carl-Michael Eide počas dlhého zranenia zabudol, že včerajšia avantgarda je dnešný mainstream.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.