NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen málo německých deathových kapel prorazilo hranice vlastní země. Mezi těch pár, které občas zavítají i k nám, patří Profanity. Jejich dřívější tvorba byla jaksi melancholická. Pak se skoro rozpadli, ale dali se dokupy a všem vypálili rybník svou novou fošnou. Slaugtering Thoughts je kus fenomenálně zahraného, technického, ale dokonale brutálního deathmetalu s valivým zvukem a zabíjejícím tahem na bránu. Klasické intro, rozjiždějící se tahavý riff (který vás zaskočí svou primitivitou) a pak už vás Profanity nenechají vydechnout. Navíc má CD skvělý zvuk ze studia Brickhouse. Sledovat všechny kudrlinky basy (Martl je šílenec!), kytary a bicích... oni jsou to šílenci všichni tři (!!!), to se prostě nedá! A přitom je tvorba Profanity až odporně chytlavá a má „varlata jak slon“!!! Rychlost, za kterou by se místy nemuseli stydět ani Krisiun, ale přitom obrovské množství technických kliček a vychytávek. Není možné, aby tohle deathmetalistu neoslovilo! Navíc se Profanity vyhýbají textovým gore, satanic a jiným deathovým klišé. A přesto je lyrika Profanity čistě deathmetalová, např. song Strangulated With Thoughts: „captured in flesh, strangulated with thoughts...“, to není gore, to je životní postoj. Profanity mají texty i výborně napsané, se smyslem pro rým, vezměte si třeba úvod The Springs Within: „getting up, growing higher, she has only one desire“... Nebo slovní hříčka v názvu songu When Colour Becomes Pallor. Prostě Profanity jsou podle mne špička, a to nejen německé scény, ale v celém slova smyslu. Osm songů, které vás ujistí, že Profanity natřou (skoro) všem...
10 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Cudgel Agency
Slušné je to, ale viac originality by určite nezaškodilo.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.