Rozjuchaná folk black metalová taškařice z Vysočiny je sice vystavěna na základech, ve kterých jsou obsaženy ty největší klišé žánru, v koloritu naší metalové scény však působí poměrně čerstvě a neokoukaně. V porovnání s kapelami, které kombinují moravský folklór s metalovou hudbou (např. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY) jde o poznání hruběji produkčně zpracovanou a méně dotaženou tvorbu, která pro folklórní motivy sahá mnohem hlouběji do minulosti. Fixace na středověké řinčení zbraní, které byly vyrobeny staroslovanskými mistry řemeslníky, je více než do uší bijící. Folklórní motivy se ostatně zrcadlí i v textech, kde se to hemží slovanskou krví, ctí, Perunem a dalšími příbuznými motivy. Už sám název kapely je odvozen od staroslovanských duchovních z období polyteistických kultů a název alba představuje zápalnou obětinu.

Pokud bych přeci jen měl hledat oblíbené užší srovnávací paralely k hudbě samotné, úspěšný bych zřejmě byl mimo naše hranice u vydavatelství Fulter Records, která mimo jiné vydává žánrově spřízněné litevce SKYFORGER, či nepříliš na východ vzdálenou ARKONu. Velkou škodou celého materiálu je určitá jednoduchost ve stále omílaných několika akordových riffech. Pokud bych změnil polaritu úhlu pohledu a zaměřil se na silné stránky, musím jednoznačně zmínit melodické motivy. Zde se sice člověk nezbaví pocitu, že někdo okatě opisoval ze staroslovanských popěvků, některé jako by právě vypadly z bájného zpěvníku božského pěvce Lumíra... Ale ono to tak asi má být. Při hodnocení zvukové povedenosti celého materiálu však rozhodně nemohu  spokojeně pokyvovat. Busterované kytary postrádají jakýkoliv tah na branku a středo-vyvýškovaný zastřený zvuk by se spíše hodil do arsenálu punkových garážovek. Něco podobného lze říci i o bicích, které velmi často těží z „uma-umca“ rytmů, jenž sice mohou na živo pozitivně ovlivnit funkčnost a skočnost celého materiálu, ve sluchátkách však úzký prostor, ve kterém rytmy manévrují, spíše nudí. Celkový sound je pak opravdu nepříliš zvedenou fušeřinou. Na metalovou nahrávku velmi tupý, bezzubý a řídký. Zvuková obřezanost je patrná již při přechodu mezi intrem nazvaným „Vítej nový dne“ a první skladbou „Žertva“, kde najednou zvuková šíře intra, která je sice obložena značně nepříjemnou šumovou omáčkou, mizí v dál a zůstává jen úzký zvukový pruh, do kterého je celý materiál namačkán.

Kladem „Žertvy“ je střídání čistých vokálů a skřetích blackmetalových recitací, kdy čisté vokály jsou tvořeny prostě, zpěvně a netrpí tak příliš intonační vágností. Povedeným dílkem je lidový cover „Lystoczku czerwenyj“ a po mnoha směrech jde o nejpovedenější vál z celé desky, škoda, že podobné laťky nedosahují (snad krom závěrečné téměř devítiminutové „Raráš Rakáša“) i původní skladby. Výrazně chybí lepší produkce, košatější invence v aranžích a v neposlední řadě i dotaženost ve stránce zvukové.