OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jeden z nejosobitějších a nejzajímavějších mustangů, který se kdy prohnal proslulou stájí Metal Blade. Kapela, která dokáže na svém záhoně pěstovat rostlinstvo, které je v zemi uchyceno kořeny staré metalové školy, avšak shůry je zaléváno progresivním destilátem a hnojeno nehoráznými porcemi experimentování. Již hodně dlouho mi chyběla jakákoliv zmínka o těchto zámořských instrumentálních čarodějích na našem webu. V jejich tvorbě se spájí hardcore, klasický metal staré školy, jazz, art rock a najdeme zde i odkazy na současnou klasickou tvorbu. Ne, nepranýřujte mě, prosím, nyní za příliš silná slova a raději si BEHOLD... THE ARCTOPUS pozorně poslechněte.
Původně dvoučlenný brooklynský projekt, který hledal v roce 2002 bubeníka prostřednictvím nahrávky „We Need a Drummer“, záhy našel svého muže v talentovaném blánobijci majícím slovanské kořeny a chuť hrát poněkud zvláštní, neokoukanou směsici žánrů. Nosnou konstrukci, která dělá BEHOLD... THE ARCTOPUS tím, čím jsou, je jednoznačně nadaný a teprve šestadvacetiletý hudebník a v současné době i producent Colin J. Marston, který v této kapele obsluhuje nástroj pojmenovaný po svém stvořiteli Marku Warrovi - warr guitar. Tento mnohastrunný hybrid kytary a baskytary, na který se hraje zpravidla tappingem, mu umožňuje neokoukaným charakteristickým zvukem suplovat současně baskytaru a druhou kytaru, což dodává kapele zvláštní a svojský zvuk. Krom toho lze Marstona zahlédnout v kapelách jakými jsou například DYSRHYTHMIA, spolupracuje navíc s bandami typu GENGHIS TRON, CHILD ABUSE a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.
„Skullgrid“ je albem, který není rozhodně určeno pro každého. Kompozice jsou v podstatě technicky vybroušenou skládankou plnou rychlých zvratů a překvapení. Místy staromilsky nazvučená metalová kytara přechází až v postrockové úlety, pod ní nekontrolovatelně vybuchuje artilerie bicích, kterou svojským způsobem zahušťuje dvanáctistrunný warr guitarový ekvilibrista. Člověk má občas pocit, že z nápadů, které BEHOLD... THE ARCTOPUS poskládají do jednoho alba, by jiná skupina vyžila po celou svoji kariéru.
Ryze instrumentální, technické, progresivní, neokoukané, metalové, místy chaotické, překvapující, jazzové, invenční, rockové, živé, členité, složité …a zřejmě také ne pro každého...
9 / 10
Mike Lerner
- kytara
Colin Marston
- warr guitar
Charlie Zeleny
- bicí
1. Skullgrid
2. Canada
3. Of Cursed Womb
4. You Are Number Six
5. Some Mist
6. Scepters
7. Transient Exuberance
Hapeleptic Overtrove (2020)
Cognitive Emancipation (2016)
Horrorscension (2012)
Skullgrid (2007)
Memphis 3-6-06 DVD (2007)
Nano-Nucleonic Cyborg Summoning (reissue) (2006)
Split with Orthrelm (2006)
Nano-Nucleonic Cyborg Summoning (2005)
Arctopocalypse Now... Warmageddon Later (2003)
We Need a Drummer (2002)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Black Market Activities
Stopáž: 33:36
Produkce: Colin Marston a BEHOLD... THE ARCTOPUS
fchls (citoslovce srkání).
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.