Dějepisný seriál, kterému předcházela celkem velká pověst, mě velmi navnadil na další chuťovku rozměrů a kvalit současného imperátora historických filmů – Říma. Hned na počátku musím ale říci, že mé očekávání zůstává nenaplněné. Velkoseriál působí vedle Říma jako chudý příbuzný. Ale vezměme to popořádku. Nacházíme se v době, kdy je již nějaký ten rok pevně na anglickém trůně usazen Jindřich VIII. Tudor, známý hlavně počtem svých žen, milostnými pletkami a založením anglikánské církve. Jeho žena Kateřina Aragonská mu neporodila živého nástupce mužského pohlaví, pouze jednu dceru a nespokojený nevybouřený král hledá útěchu v náruči jiných žen. Na pozadí rozehrávají šlechtici na dvoře partii, na jejímž konci vidí posílení zájmů svého rodu, popřípadě královského syna v lůně svých dcer…

My máme možnost sledovat milostné pletky mladého krále, který pobíhá velmi často ve svých ložnicích oděn do půli těla - zřejmě aby se ženy mohly kochat jeho atleticky vysekanou figurou a to samé se dá říci i o jeho nádherných a přitažlivých milenkách (ty jen bývají méně často k vidění do půli těla). Těžištěm filmu mělo být okouzlení Jindřicha VIII svojí druhou ženou Annou Boleynovou, která se stala prvním kamenem, který odstartoval lavinu zvanou anglikánská církev, nicméně vyznění celé této romance je více než podivné a po shlédnutí filmu „Králova přízeň“ musím říci, že poněkud uspěchaný film na své stopáži celou aféru zobrazuje v mých očích mnohem přijatelněji. Milostné scény v Tudorovcích jsou o něco odvážnější a je jich požehnaně, až by se mohlo zdát, že hledíme na milostnou telenovelu zasazenou do historických reálií a to je velká škoda, protože doba, kterou seriál popisuje skýtá opravdu členitý materiál pro zpracování.

Politická dějeprava je další složkou seriálu, ale jakoby poskytovala jen kulisy pro intrikování na královském dvoře a jednotlivé románky. To už vůbec nemluvím o tom, jakým způsobem je nakládáno s historií jako takovou. Jako by s ní někdo hrál karetní hru. Jednotlivé událostí jsou vynášeny, jak se to právě hodí do mlýna, některé karty jsou silně přemalovány, některé, z mého pohledu důležité události, jsou zamlčeny. Ať už jde o kejklování s jednotlivými datumy (setkání s francouzským králem Františkem I.), úplné historické kotrmelce (provdání sestry Marie Tudorovny, sestry Jindřicha VIII. za portugalského krále) nebo jen scénáristické drobnosti, které trochu utekly (uznaný levoboček Henry Fitzroy rozhodně nevypadá při své smrti na dvanáct let)... Věřte, že pokračovat bych rozhodně mohl ještě dlouho. Způsob, jakým jsou jednotlivé, velmi stroze osvětlené, historicko-politické události v Tudorovcích podávány pak budí velmi často dojem určité zbrklosti a nelogičnosti.

Dalším symptomem, který dělá z Tudorovců poměrně méně uvěřitelnou podívanou, jsou kulisy a kostýmy. Opominu-li chladnou počítačovou simulaci Londýna, tak nemohu opominout výpravu. Barrandovské kostýmy jsou stále nové a nové – nádherné, čerstvé, navoněné, načinčané – a to je jejich chyba, neboť díky tomu působí nedůvěryhodně. Opomíjím fakt, že móda v seriálu je oproti historickým róbám opravdu lehce posunuta do dimenzí, ve kterých se jistě návrháři skvostně vyřádili. To samé se dá říci o hercích, kteří až na výjimky rozhodně nepůsobí jako lidé z doby Jindřicha VIII. a logicky jim pak méně věříte role, které představují.

Jednou z velkých výhod seriálu je slušně hrající Jonathan Rhys Meyers, řemeslně standardně dotáhnutý Sam Neill v roli intrikánského kardinála Thomase Wolseyho, ale hlavně pak postava jeho ženy, kterou poměrně neznámá herečka Maria Doyle Kennedy ztvárnila opravdu výtečně a vdechla ji třetí rozměr. Nutně musím poznamenat, že se jedná o jednu z mála postav, která má plastičnost a dokáže vzbudit emoce, narozdíl od často zbytečných panáků, kterými je seriál přecpaný. Nejsilnější scény jsou spjaté právě s královnou Kateřinou Aragonskou, která jako jediná dokáže zahrát svoji roli tak, že nepochybujete o její modré krvi. Ostatní aristokraté, většinou velmi klopýtají. Mnoho vedlejších postav je jakoby navíc, postrádají svoje místo v ději a zbytečně čeří hladinu slepými rameny celého příběhu. Naopak některým postavám by se slušelo věnovat mnohem více. Zajímavým námětem by byla jistě dcera královny Kateřiny Marie I. Tudorovna, které doba, kdy později vládla pět let v Británii, vtiskla přízvisko „Krvavá“ pro její násilné a brutální potlačování protestantů. Ačkoliv se tento seriál těší velké oblíbenosti, musí řici, že u mne trochu selhal a do značné míry promarnil šanci, která mu byla dána.

[Profil na ČSFD] [Profil na iMDB]