OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zatímco ve svém pět let starém debutu dokázal afghánský prozaik s americkým pasem Khaled Hosseini doslova ohromit vypravěčskou brilancí při využití minima sofistikovaných kompozičních prostředků, ve své druhé knize je přeci jen patrná větší snaha po formální pestrosti a vybroušenosti. Hosseini se pokouší lepší načasování point i zvratů, decentní obohacení perspektivy vyprávění a proměnlivý spád děje, ale bohužel právě tyhle momenty odhalují, že jeho literární talent má značné limity. Hosseini-literát je prostě o poznání níže než Hosseini-rozený vypravěč příběhů a jeho jazykové i kompoziční prostředky jsou viditelně omezené prostotou. "Tisíce planoucích sluncí" nabízí vhled do ženského světa Afghánistánu, pohled, který obsahuje zhruba posledních třicet let historie této válkami zmítané země. Na osudu dvou žen se rozkrývají různé nuance života v ortodoxním muslimském patriarchátu, podobně jako překotné změny afghánské společnosti za sovětské nadvlády, války Mudžahídů a talibánského práva Šaría. Hlavní silná stránka Hosseiniho stále funguje – silné emoce, kvalitní postavy, cit pro melodrama, které jen málokdy sklouzává do přehnaného kýče a vykalkulovanosti. Druhý autorův počin tak opět dokáže čtenáře strhnout a zasáhnout, byť se lze jen těžko ubránit dojmu, že místy už se ke slovu dostává určitá chtěnost. "Lovec draků" tak zůstává rozhodně nepřekonán.
P.S. Obal knihy patří mezi nejpříšernější nakladatelské omyly roku, naprosté minutí se s obsahem.
Khaled Hosseini: Tisíce planoucích sluncí. Praha : Leda / Rozmluvy, 2008. 408 stran. ISBN: 978-80-7335-160-1
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.