Lid si to žádá, a tak KREATOR hrají thrash metal. Řemeslný, původní thrash metal, se kterým kalili ocel na nejstěžejnějších zásecích doby předrenewalovské, ale také takový, který je k zaslechnutí pohříchu již potřetí od návratu k jistotě na „Violent Revolution“. Poprvé to bylo ve znamení po létech víceméně příjemného připomenutí časů dávno minulých, byť se samozřejmě člověk nemohl úplně zbavit malounko zatrpklé příchuti rozhodnutí kapely již dále neexperimentovat. Podruhé, na „Enemy Of God“, se vlasové vrtule v rychlejším tempu roztočily snad ještě o chloupek radostněji, neboť v mezičase uběhly dlouhé čtyři roky a hlad po stále velmi slušně kreativních KREATOR dovolil přehlédnout ty další drobné ústupky progresi a pokroku. Uběhla však další čtyři léta a Mille Petrozza a spol. jsou tu znovu s tím samým thrash metalovým zaklínadlem, rozpoznatelným hned na první zaříkávání. Je to dobře nebo špatně?

Abych pravdu řekl, sám nevím. Úchvatný zážitek, který jsem si odnesl z vystoupení kapely na předloňském Basinfire Festu, spolu s onou nepochybně předlouhou nahrávací pauzou, mě namotivoval nesmírně pozitivně. Za předpokladu, že kvalitativní laťka neklesne pod úroveň alba minulého, byl jsem pevně rozhodnut KREATOR (kteří tak jako tak budou znovu thrashoví, to už snad bylo dávno dopředu jasné) dopřát sluchu i přívětivosti. Leč o mnohém z toho nemůže být řeč. Za spíše neškodnou produkcí, obalem, který už také nikoho nepřekvapí, a titulkem, jenž by možná lépe svědčil úplně jinému hudebnímu nosiči, se totiž schovává přesně to, čeho jsem se obával nejvíce – poměrně nepřehlédnutelné vykolejení po autorské stránce. Jistě, úvod alba (respektive téměř celá jeho první polovina) mi za pravdu nedává, neboť rozhodně nabízí nějaký ten zajímavý děj. Titulní nekrolog pro vybranou společnost, zaštítěný vnadnou melodickou předehrou a důraznou variantou poctivého thrashového riffu (o Petrozzově stále jiskřivém štěkotu nemluvě), explozivní a jednoznačné „Warcurse“ a „Escalation“, plné chytlavých kytar, anebo ve středním tempu sekanou „Destroy What Destroys You“, přestože tato již tak trochu otravuje znovu a znovu opakovaným úsečným vykřikováním názvu skladby v refrénu (po „Amok Run“ bohužel již více než slyšitelným). Další události na téměř čtyřiceti minutách nahrávky však už náhle nejsou takové, jak by se dalo po popsaných okamžicích očekávat. Není to samozřejmě nastaveno tak, že se vše zlomí v jednom jediném okamžiku, nicméně nejpozději od „Radical Resistance“ pomalu ale jistě zjišťujete, že už jste vlastně zůstali jen sami s nějakou méně významnou thrashovou smečkou (kde jen jsme jí už slyšeli, že ano), a že praví KREATOR zůstali kdesi daleko za vámi.

Nachytáni na thrashových švestkách, chtělo by se dodat, protože to je přesně stav, ve kterém se KREATOR odhalují na dobré polovině „Hordes Of Chaos“, na níž nedokážou než jen pomalu a bezbranně vyšumívat na kdysi plodných thrash metalových základech. Maskování spolehlivými instrumentálními výkony a stále ještě účinnou hudební agresivitou může být v tomhle směru do jisté míry spasitelské, ale jak praví klasik, všeho jenom do času. A to se tady, zřejmě poprvé v dějinách KREATOR, projevuje s plnou parádou.