Ještě než oficiálně 23. 2. 2009 vyjde novinkové album „Hollow Crown“, pojďme se ohlédnout do doby nedávno minulé, kdy znovu vyšlo jejich druhé řadové album „Ruin“. O ARCHITECTS se velmi často hovoří jako o formaci, jenž by měla zaplnit trhlinu, kterou vytvořil zánik božských SIKTH (se kterými za jejich života poměrně často koncertovali). Už to samo o sobě je určitým příslibem kvality jejich tvorby. Takže: pojďme na to.

„Ruin“ je druhým albem těchto mladých Britů, kteří bruslí na nestálých ledech techničtěji směřovaného a čerstvě působícího metal core. Nedá se jim upřít snaha o rozmáchlé veletoče v tempu skladeb i v motivech, které dodávají písním na variabilitě. Tu doplňují i minoritní melodické zpěvy, často podkreslené brutálnějšími vokály. Vše je ordinováno tak, aby se nasytili jak příznivci math coru, tak i vyznavači odlehčenějšího metal core, takže pokud patříte mezi posluchače žánrově omnivorní, bude vám tato výživná směs pro ouška zajisté chutnat. Časté změny rozpustile narušují koncept skladeb a tím dodávají celku poměrně významný podíl nesourodosti tam, kde je podobný přístup vyžadován. ARCHITECTS dokáží pracovat i s pomalejšími, melodickými a náladovými motivy, které sice dělají jejich tvorbu skousnutelnější pro širší plénum posluchačů, nicméně v podobných plošných pasážích se místy neubráním zívnutí. Zbrklejší poloha kapele sluší mnohem více.

Kolem té se poslední dobou točí poměrně zajímavě velkohubý a nahypovaný mediální kolotoč, a to hlavně v zahraničních tiskových gigantech, zaměřujících se na tvrdší kytarovou scénu. Toto PD lobování ze strany vydavatelství Century Media je sice v ledasčem nafouknuté, neboť agilní Briti svoji tvorbou Ameriku rozhodně neobjevují, ale s jeho základem se ztotožňuji. ARCHITECTS jsou partičkou, která stojí za pozornost.

Kapela pro mě tímto albem uvázla stylově někde na půli cesty, což z „Ruin“ dělá do určité míry nahrávku nemastnou-neslanou, a již teď mohu říci, že z následníka „Hollow Crown“ mám pocit mnohem lepší. „Ruin“ pro mé uši nabízí nezanedbatelné množství záživné vaty, která nemá jasno v tom, zdali se tvářit jako agresivní, energický a dynamicky extrémní technický dravec, nebo se spíše bez křečí otevřít širší posluchačské obci a dodat více hitových ambicí, melodických kytar a zpěvných fragmentů. Díky tomuto nejistému postoji nepůsobí celek zcela přesvědčivě, do borců ze SIKTH zkrátka ARCHITECTS ještě něco málo chybí. To ovšem nic nemění na tom, že fošna zvaná „Ruin“ je silně nadprůměrným albem v žánru. Bodovou rezervu si však vytvořím. Tito chlapci mají totiž na víc, to už teď vím.