PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čestní vlajkonoši black-doomového žánru z hentecjazyčného území si dali na čas. Šest let od posledního alba „Gaia“ jsou tu s pokračováním. I na současném materiálu se drží toho, co bylo na jejich tvorbě vždy zajímavé a přitažlivé. Tím je střídání nálad, motivů a temp na prostoru celého alba. Dalo by se říci, že krom black metalu a doomu zde najdete i mnoho z celkem vkusného poprocku, prvky gotiky, španělského temperamentu a mnoho, opravdu mnoho dalšího. Vše je v koloritu žánru bohatě proaranžované, některé zvukové studiové domalby nepostrádají grácii a vkus, což ovšem nelze říci o celkovém zvuku. Ten nemá pevnou formu, některá místa tlumí podivným tupozvukým přehozem, kytary by si rozhodně zasloužily více tlaku, bicí více prostoru – hlavně pak kopák, ze kterého zbývá jen nevýrazný mlaskot v pozadí. Ale to bych mohl psát asi ke každé první české nahrávce.
Hlavní atrakcí v této kapele je samozřejmě opět dračice Dasha, její screaming sice ustrnul pouze v jedné poloze, ale vše to vynahrazuje pocit, že něco takového dělá… krásná žena. Obrovskou oporou alba „Waves“ je čistý vokál Dorky z TARA FUKI, která svým projevem podbarvuje téměř každou skladbu a dodává některé typicky gotické prvky. Naprosto samozřejmý, profesionální, lehce a přirozeně působící projev, parádní intonace a pěkná barva hlasu, jsou až odzbrojující. Je jen velmi málo tuzemských metalovách kapel, které se mohou pochlubit podobným klenotem ve své studiové tvorbě. Na „Waves“ dostávají její vokály více prostoru – k nalezení jsou skladby, které se koupají hlavně v jejím vokálu, jednoduché rytmické hladině a klávesové pěně.
„Waves“ není žánrově sice ničím objevné, v podstatě pokračuje tam, kde „Gaia“ skončila, nicméně střídání výtečně jedoucích blackových hoblovaček a melancholických éterických ploch, akustických meziher a přelévajících se klávesových dun způsobují, že se při poslechu nenudíte. Melodická přívětivost dodává skladbám punc přitažlivosti, časté změny potřebnou dynamiku, blacková rytmika a kytary potřebný tah na branku a vrstvené ženské vokály dokonalou něhu. I přes zjevnou košatost tohoto alba je zapotřebí podotknout, že většina skladeb působí ve střídání ostrých a hebkých fragmentů lehce šablonovitě, to však nic němění na tom, že TISÍC LET OD RÁJE touto deskou potvrzují roli významného nestárnoucího mustanga naší black metalové scény, který na dostihové dráze v současné době nemá příliš konkurentů.
Black doomové album, které sice nedisponuje kříšťálově vybroušeným zvukem, zato obsahuje četné žánrové přesahy, přesně dle unikátní receptury, na kterou jsme od těchto moravanů uvyknuti.
7,5 / 10
Dasha
- vokály
Hellča
- klávesy a vokály
Křeček
- vokály
Honza
- el. kytara
Pašík
- el. kytra, akustická kytara
Bacil
- basa, syntezátory, el. kytara, akustická kytara
Moňas
- bicí
Waves (2008)
Gaia (2002)
Tisíc let od ráje (1999)
TLOR live in Gratz (1996)
Trees (demo) (1996)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Elysion
Stopáž: 50:21
Produkce: Tudy a Honza
Studio: MyStudio, sTudio
Kvalitní dílko, které zvuk poněkud sráží, nicméně jeden z vyjímečných zjevů na naší celkem nudné scéně...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.