OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pětiletá prodleva mezi řadovými deskami je u mladé kapely vcelku unikátní záležitost. Moravští MEMORIA si se svým třetím albem dali celkem načas. Přímočará, jednoduše vystavěná, ale nesmírně hitová a chytlavá rocková muzika s kořeny v doom metalu, fungovala velmi dobře jak ve studiové, tak především v koncertní podobě. A nebylo to samozřejmě jen díky živočišnému projevu teenagerky za mikrofonem Andreji Baslové. Zapamatovatelné, i když někdy přeci jen prvoplánové, melodie a celkově profesionální provedení alba „Timelessness“ dávaly velmi solidní vyhlídky do budoucna.
Nyní, po pěti letech, má MEMORIA pozici pochopitelně o něco horší. O skupině už se nehovoří jako o mladé naději, ale naopak považována za zkušený soubor má „povinnost“ přijít s materiálem kvalitním a pokud možno ještě lepším, než nabízel předchůdce. Snaha vymanit se z pocitů, které provázely přijetí pět let staré desky, je patrná od prvních tónů úvodní skladby „Faithless Prophet“. Ozvěny předchozí podstatně přímočařejší tvorby, s důrazem na zpěvné refrény, jsou lehce identifikovatelné i nadále a nevypadá to tak, že by se MEMORIA chtěli vzdát svých nejcennějších skladatelských devíz, ale je zde patrná snaha znít dospěleji a komplexněji. Písně si stále zachovávají velmi příjemné a chytlavé refrény („Faithless Prophet“, „High Spirits Too Low“), ale zastřešují je o poznání košatější i komplikovanější aranže. Právě zde je možná kámen úrazu prvotního nepříliš příjemného dojmu z „Ambivalent Ecstasy“. Asi nikdo nečekal, že skupina bude po letech pokračovat v naivní a triviální hitové hravosti, neboť v tomto směru prostě vlak dále nejede, ale srovnání s rozjařenou minulostí prostě muselo přijít. Problém je především v tom, že moravští na své posluchače kladou o poznání větší nároky a odmítají se smířit s rolí, která jim byla v minulosti přisouzena, tj. s rolí kapely, která především baví a příliš toho neřeší. Toto je možná největší, ovšem naštěstí jen prvotní, překážka k přijetí „Ambivalent Ecstasy“.
MEMORIA se však i přes výšeuvedené nepouští do nějaké příliš náročné a hloubavé hudby. Jistou formou bezstarostné radosti, především díky hlasivkám suverénní Andreji Baslové, vykazuje však jejich tvorba i nadále. Přesto se však do popředí dostávají i méně optimistické nálady, včetně nostalgie a smutku („Splintered Heaven“), a to jak v hudební, tak i v lyrické složce. Tvrdé kytarové riffy jsou jedním z těch vhodnějších prostředků k vyjádření emocí obsažených v textech. V drsnějších vokálních polohách, právě ve spojení s těžkým kytarovým spodkem, mi Moraváci dokonce připomenou norské MADDER MORTEM, což je srovnání, které by mě v souvislosti s MEMORIÍ ještě nedávno napadlo jen stěží. Snaha zpestřit aranžmá, nahrávka zní sytě i díky četným klávesovým rejstříkům a příjemnému zvuku violy, poznávacím to znakem už i v minulosti, se setkává s úspěchem a především písně jako „Shed The Old Skin“ rostou právě díky klávesám, smyčcům a vrstveným vokálům do posluchačsky přitažlivé krásy.
Jsem moc rád, že mi různé okolnosti nedovolily napsat tuto recenzi bezprostředně po seznámení se s obsahem novinky MEMORIE. Výsledný verdikt by byl o poznání tvrdší a jak se časem ukázalo, i zbytečně ukvapený a nespravedlivý. „Ambivalent Ecstasy“ není deskou bezchybnou, přesto je však deskou obsahující podařené písně a deskou, která potvrzuje status její tvůrců. Ti díky ní definitivně nakračují ze zástupu nadějných kapel směrem do řadu zkušených stálic.
Narozdíl od předchůdce vůbec ne lehce přístupná deska, která však nabízí o to více trvalejší hudební kvalitu. Příjemná nahrávka, příjemný poslech.
7,5 / 10
Andrea Baslová
- zpěv
Zdeněk Pastorek
- kytara
Filip Chudý
- basa
Iva Dokoupilová
- viola
Honza Friedman
- klávesy
Pavel Fojtík
- bicí
1. Faithless Prophet
2. High Spirits Too Low
3. Don't Try
4. Splintered Heaven
5. Heart Gambled Away
6. Shed The Old Skin
7. Solitude-My Life
8. Lonesome Road
9. No Utopia
10. Lonely Echoes
Vydáno: 2008
Vydavatel: Redblack
Stopáž: 42:22
Produkce: MEMORIA
Studio: Hacienda
Mám v podstatě stejnou zkušensot jako recenzent. Ze začátku docela zklamání, ale postupně se to zlepšovalo až na těch osm bodů:-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.