OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S riadne tučnou náložou sú späť bratislavskí ABHORRENCE, na týchto stránkach a u všetkých dobre informovaných tuzemských priaznivcov tvrdej gitarovej muziky už niekoľko rokov zaslúžene oslavované slovenské hácéčkové jednotky. Už na predchádzajúcom albume bol jasne badateľný príklon k jednoduchšiemu, priamočiarejšiemu a chytľavejšiemu materiálu. Zvukoví teroristi z petržalského Auparku v tomto trende úspešne pokračujú aj na novinke s mierne patetickým názvom „This World Is Dead...“.
Hardcore je výsostne živou, koncertnou muzikou. Kto s týmto faktom pri tvorbe svojho štúdiového počinu neráta, v drvivej väčšine prípadov sa žalostne popáli. ABHORRENCE to dávno vedia, sú z nich ostrieľaní profíci – pri počúvaní ich nového matroša viete celkom presne, v ktorých pasážach to bude v kluboch najviac vrieť, ktoré riffy rozpútajú v pite pravé peklo. Neúprosne valcujúca rytmika evokujúca demolačný beh riadne nasratého nosorožca, kvalitne zasekávajúce gitary, pestré a pre túto kapelu priam značkové melodické vyhrávky a nad tým všetkým texty o mladej a ťažko skúšanej slovenskej HC/punk scéne („Fake“, „To Keep Alive“, „With Loaded Guns“), o tínedženeroch v meste na nesprávnej ceste („Dopehead“) alebo o rozdrásanej duši súčasného mladého človeka („Bye Baby“, Stand Up & Fight“). Príťažlivý balíček vyšperkovaný profesionálnym obalom a na slovenské pomery fantastickým zvukom z dielne stále aktívnejšieho a šikovnejšieho Davida z Lučenca (Morpheus Multimedia) tak v konečnom dôsledku naozaj v ničom nezaostáva za žánrovou modernou typu THE GHOST INSIDE alebo RECON.
Pri vymenovávaní všetkých týchto hudobných pozitív však naozaj zamrzí celkový imidž kapely, výraznou mierou ovplyvňovaný jej najužším fanúšikovským zázemím. Elitárstvo, vymedzovanie sa, uzatváranie sa do zbytočných a zúfalo malých škatuliek (Jamey Jasta z HATEBREED dobre vie, prečo vždy a všade hovorí o „hardcore and metal roots“), detinské čierno-biele videnie sveta a kŕčovité hľadanie nepriateľov za každú cenu. Pri pohľade do bukletu „This World Is Dead...“ a na úsmevné nápisy „powered by Fender, Paiste...“ naozaj nemám pocit, že by ABHORRENCE chceli byť zaprdenou DIY kapelou pre úzku skupinu fajnšmekrov.
Domáca HC špička s albumom na skutočne európskej úrovni. Žiaľ, aj s typicky slovenskými chybičkami krásy.
8 / 10
1. Fake
2. Dopehead
3. Bye Baby
4. Stand Up & Fight
5. To Keep Alive
6. Always & Forever
7. With Loaded Guns
8. This World Is Dead...
Vydáno: 2009
Vydavatel: Deadbutcherecords
Stopáž: 26:11
Produkce: ABHORRENCE
Studio: Morpheus Multimedia, Lučenec, Slovakia
Pre mňa lepší materiál ako oba predošlé (aj keď od "Burial of evil" len vďaka lepšiemu zvuku)... Ešte zaradiť niečo, čo kapelu vyčlení z davu podobne znejúcich a dielo bude dokonané... Vykročené je dobre...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.