OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
METALLICA vás chce na svojom turné. Vy s vďakou odmietnete, musíte sa venovať dokončeniu svojho nového albumu. Viete si predstaviť takúto situáciu? Sotva. Nie ste totiž LAMB OF GOD. Ak by sa ma nejaký metalový greenhorn spýtal na naozaj kvalitnú, modernú a zaujímavú kapelu súčasnosti, bez mihnutia oka mu odporučím album „Wrath“, práve od týchto machrov z amerického juhu.
Krok za krokom. Jeden úspech za druhým. Pochvalné uznania kritikov, popredné miesta v rebríčkoch predajnosti, nominácia na cenu Grammy – ostatné roky v kariére LAMB OF GOD sú učebnicovým príkladom zaslúženého zbierania plodov dlhodobej ťažkej práce. Pure American Metal je v prípade LAMB OF GOD a ich v poradí už siedmeho albumu hrozivým kolosom požierajúcim trendy a štýly posledných dvoch dekád. Vypľúva ich do nás s neuveriteľnou intenzitou, v šokujúcich vlnách zvukového násilia. LAMB OF GOD nepopierajú svoje korene. Zvlášť tie južanské. S pritiahnutím za vlasy a použitím obligátneho „keby“ by sa dalo povedať, že „Wrath“ je nádhernou ukážkou toho, ako by mohla znieť PANTERA, keby ešte žil Dimebag, keby sa nehádali s Anselmom a keby celú legendárnu štvorku neprestali múzy bozkávať po vydaní neprekonaného monolitu „Far Beyond Driven“. Je v tom kopa SLAYER, hardcoru, je to výsmech celej plejáde netalentovaných metalcoreových kapiel. LAMB OF GOD v roku 2009 jednoducho vládnu.
LAMB OF GOD boli vždy vynikajúci muzikanti. Čo však predvádzajú na svojej novinke, presahuje všetky optimistické očakávania fanúšikov. Bubeník Chris Adler je skutočnou ikonou súčasného metalu. Od čias fenomenálneho Marka Zondera z FATES WARNING som nepočul niekoho, kto by takýmto šialeným spôsobom šantil s činelmi. Dokonale technicky prevedené, vynaliezavé a inovatívne riffovanie bradatých gitarových hrdinov, parádne sóla, vďaka fantastickému zvuku nádherne čitateľná basgitara, úžasný Randy Blythe s variabilným, prekvapujúco pestrým spevom a k tomu navyše nenápadné drobnosti majstrov, ako napríklad povestná koncertná srandička – zvukový efekt, pri ktorom sa vám žalúdok tlačí cez uši von (použitý v skladbe „Dead Seeds“), LAMB OF GOD to všetko podávajú v ucelenom luxusnom balení potvrdzujúcom nadvládu metalovej muziky vo sfére takzvanej populárnej hudby v zmysle posudzovania koncentrácie inštrumentálneho a aranžérskeho umenia.
„Wrath“ je čírou podobou toho najlepšieho v súčasnej tvrdej gitarovej muzike. Veľkým prekvapením bude každá jedna nahrávka v roku 2009, ktorá sa svojimi kvalitami bude približovať čo len na dostrel k tomuto zázraku.
LAMB OF GOD v roku 2009 vládnu!
9,5 / 10
Randy Blythe
- spev
Mark Morton
- gitara
Willie Adler
- gitara
John Campbell
- basgitara
Chris Adler
- bicie, perkusie
1. The Passing
2. In Your Words
3. Set To Fail
4. Contractor
5. Fake Messiah
6. Grace
7. Broken Hands
8. Dead Seeds
9. Everything For Nothing
10. Choke Sermon
11. Reclamation
12. We Die Alone (bonus)
13. Shoulder Of Your God (bonus)
14. Condemn The Hive (japonský bonus)
Lamb Of God (2020)
VII: Sturm Und Drang (2015)
Resolution (2012)
Wrath (2009)
Sacrament (2006)
Ashes Of The Wake (2004)
Terror and Hubris (DVD) (2004)
As The Palaces Burn (2003)
New American Gospel (2000)
Burn The Priest (BURN THE PRIEST) (1998)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 44:45
Produkce: Josh Wilbur
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.