Ani sám moc dobře nevím, proč jsem byl k této nahrávce zpočátku tak skeptický. Snad předsudek, který mi říkal, že mě „osamělí kluci“ s kytarou nikdy nijak zvlášť nebrali. Kanaďan Todd Nesbitt, dlouhodobě pobývající v Praze, se už na české scéně etabloval se svojí hlučnou jednotkou WOLLONGONG. UNKILLED WORKER je jeho čistě sólová záležitost, ačkoliv na zvukově pestrém sólovém albu hostovala řada hudebníků. S jeho produkcí jsem měl poprvé (a zatím i naposledy) tu čest na jaře 2006. Téměř čistě akustický set odhalil Nesbittovy skladatelské schopnosti, nicméně s aranžérskou pestrostí studiového alba se nemohl měřit.

Ta je právě pro mě velikým a příjemným překvapením. To nejpodstatnější dění je samozřejmě soustředěno kolem hlavní persóny a její kytary. Todd své skutečné záměry poodhaluje postupně a s každou další písní svůj zvuk obohacuje o další a další vychytávky. Úvodní „Headed For Danger“ je totiž čistě akustickou písničkářskou záležitostí, kterou v závěrečné gradaci podpoří razantní perkuse. Z pochmurné a těžko uchopitelné nepříliš optimistické atmosféry jsou slyšet prozatím jen náznaky.

Because there comes a time, in everyone´s life
When you hunger for a little light
When the darkness becomes too thick to fight

„This Town“ je definitivní únik z „jemného“ písničkářství směrem do teritorií, kde se Todd Nesbitt cítí nejlépe. Akustickou kytaru, která už leží (dočasně) zpátky ve skříni, střídá zboostrovaný podkres, jehož navrstvení v závěru ještě znásobuje postupně sílící pocit neklidu. Za jeden z vrcholů „Faithcollapse“ můžeme bez diskusí označit následující „Fear Not The River“. Skladba, která alespoň mě osobně okamžitě posadila na zadek, se může pochlubit odzbrojující kombinací „jižanského“ bluesového feelingu, strhující gradace, a to včetně vokálního projevu, a výtečným aranžmá, ve kterém dominuje zvuk foukací harmoniky. Návrat akustické kytary a celkové zklidnění ve „Forced To Steal“ přijde určitě vhod. Následující dění přeci jen povoluje uzdu dosti sevřené atmosféry, ale o nějakém radostnějším pohledu na svět nemůže být řeči. Dalším velmi těžkým direktem je v pořadí sedmá „Looking For The Reason“. Spojení protikladů v podobě hutného kytarového riffu a křehkého zvuku kláves funguje na výbornou. Odevzdaně znějící vokál jakoby zvěstoval blížící se konec.

Jako jednoznačně funkční kooperaci lze nazvat studiovou pozvánku pro osoby spjaté s pražskými OTK. Právě jejich přínos značným způsobem zpestřil aranžmá nahrávky. Velmi zdařilé skladatelské nápady Todda Nesbitta tak dostaly další rozměr(-y) v podobě různých zvukových vychytávek, nástrojů a v neposlední řadě i skvělého zvukového kabátku. Přizvaní hosté mají velikou zásluhu na již zmiňované atmosféře a vyznění „Faithcollapse“. S tou jde ruku v ruce velmi vyvedené grafické zpracování. Digipackovému provedení obsahující přeexponované fotografie staré opuštěné fabriky a jejího neradostného okolí, mnohé napoví o celkové náladě nahrávky. Snad jen škoda, že samotný disk se musí z obalu pokaždé dolovat poměrně pracným způsobem. Kosmetická vada jinak skvělé desky, která výrazným způsobem přesahuje rámec „obyčejného“ písničkářství. „Faithcollapse“ je nepříliš radostným svědectvím své doby s nepříliš radostnými vyhlídkami do budoucna. Není nutné se s tímto svědectvím ztotožňovat, přesto však není těžké podlehnout naléhavosti jeho sdělení.