OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Haruki Murakami je bezesporu nejznámějším japonským spisovatelem současné doby, přestože do obecného povědomí tuzemce se autor dostává teprve v posledních letech. Po značném úspěchu Murakamiho předešlých románů se tak český čtenář může setkat i s jedním z jeho nejstarších děl - vcelku tajuplně nazvaným románem „Konec světa & Hard-Boiled Wonderland“. Románem, který bychom beze studu mohli zařadit do autorova „tíživějšího“, a pro čtenáře tedy i méně přívětivého období. Jak může již sám název napovídat, kniha obsahuje dva příběhy (podobně jako např. jiné autorovo dílo, „Kafka na pobřeží“), zpočátku vzájemně nesouvislé, s blížícím se závěrem však stále více a více se propojující. Takřka surrealisticky působící příběh zasazen někde na pomezí hardboiled detektivek, sci-fi a kyberpunku se opětovně odehrává v autorově domovské zemi, kde bezejmenný hrdina kódující počítačová data čelí skupině, jež se snaží tato data získat („Hard-Boiled Wonderland“), zatímco další děj se odehrává v jeho podvědomí („Konec světa“). Zajímavé dílo, které lze fanouškům japonské literatury určitě doporučit - a to i přesto, že není obecně považováno za autorův majstrštyk.
7,5 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Odeon
Haruki Murakami: Konec světa & Hard-Boiled Wonderland. Přel.: Tomáš Jurkovič. Praha : Odeon, 2008. 506 stran. ISBN 978-80-207-1287-5.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.