OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Úplně nová tvář stylu zvaného numetal. Klasicky těží z kořenů, které před nimi určil někdo jiný. Popravdě řečeno, když jsem si to pustil, tak zhruba po půlminutě mě napadlo jediné - SLIPKNOT s jiným imagem. To bych tuhle kapelu ale odsoudil rychle, bezdůvodně a naprosto nespravedlivě. Začneme tedy od začátku. Zakládající člen kapely hrál v S.O.D., také v SOULFLY, dokonce v PRO-PAIN...dobrý přítel Maxe Calavery (ex-Sepultura)...o žádné mlíčňáky tedy nejde, jak je vidět. Hudba Ill Niňo těží z kořenů Sepultury, Soufly, občas ten Slipknot, ale překvapilo mě, že přesto k žádné z výše uvedených kapel nelze přirovnat, protože si tato skupina na debut vymyslela opravdu VELICE charakteristický zvuk Tak především perkuse - kapitola sama o sobě. Na koncertě je jeden bubeník a vedle něj sedí ještě jeden za různými plechy, udělátky, hrncema, africkými bubínky, zvonečky, ... no to přeháním, ale pravdou je, že OBROVSKÉ a kvalitní využití perkusí dává kapele opravdu hodně, i když to běžný posluchač asi ani nezaregistruje. Dále, španělka. Krásně znějící flamenková španělka, velice dobře zvládnutá, znějící v některých pasážích písní v kombinací s perkusema... Ill Niňo je prostě Džungle uprostřed Ameriky, ať si o tom každý myslí, co chce. Že je to kalkul a podobné nesmysly nebo já nevím. Já vím akorát to, že tyto prvky soundu latinské ameriky jsou velice citlivě a s nadhledem zakomponovány do písní.
A co se zpěvem? Zatraceně dobrý! Zpěvák ovládá brutálnější polohy stejně jako melodické linky, které občas znějí jako "zpěv" LINKIN PARK (to srovnání...mám slzy v očích, hehe), ale jsou údernější a chytlavější.I když, místy mi připadaly melodie opravdu trochu laciné a zbytečně vláčné...jak bych to popsal..no prostě, dáme do toho songu nějakou melodii jen aby to neznělo zas příliš brutálně.Přeci jen je však ve většině případů použití melodií smysluplné a některé songy by bez nich jednoduše nebyly tak dobré jako jsou. A rap? V Ill Niňo na něj tedy nezbylo moc místa ! Jediná vokální pasáž, kterou bych nazval rapem je v písni "What comes around" a pouze asi deset sekund. Jinak je zpěv postavený na něčem zcela jiném.
Kytary? Veliké množství efektů, trashové vysekávání nebo HC řežba do rytmů, které určují bicí. Dvě kytary Ill Niňo však nevytvářejí jednoduchý zvuk jako u LINKIN PARK a jsou poměrně složité a hlavně dynamické.Kytaristi si rozumí.To co se může zdát jako sampl je v 95 % případů hráno z kytar. A navíc ta španělka !!! U Ill Niňo si vážně vybrala vynikající roli a s její pomocí si kapela vytvořila už na debutu dost charakteristický zvuk.Jinak basa není nijak zvlášť vytažená jako třeba u KoRn, její práci zastávají spíš perkuse. A DJ scratching ? Taktéž jako rap, není skoro nikde ! Když někde je, zní mi to spíš jako když salva kulometů (kytary) drtí melouny a vydává to ty podivné zvuky.
Většina písní je skutečně nadprůměrných, ale na druhou stranu, kdyby některé na albu nebyly, nic by se nestalo. Nerad bych to příliš odsoudil, ale například "No Murder" mi zní jako vaření z vody... Jinak jasný hit alba je "I Am Loco" a "What Comes Around". V rádiích v USA se asi musí dost hrát. Celé album je energické a vynikající. Snad jen zvuk nahrávky mi připadá trochu jednoduchý a jednolitý. Jinak řečeno, na špičky v tomhle oboru zatím Ill Niňo nemá, ale z těch nových patří rozhodně mezi ty mnohem nadprůměrnější. Nahráli slibný debut a na jejich další cestu se těším!
Celé album je energické a vynikající. Snad jen zvuk nahrávky mi připadá trochu jednoduchý a jednolitý. Jinak řečeno, na špičky v tomhle oboru zatím Ill Niňo nemá, ale z těch nových patří rozhodně mezi ty mnohem nadprůměrnější. Nahráli slibný debut a na jejich další cestu se těším!
8 / 10
Marc Rizzo
- akustická a elektrická kytara
Jardel Paisante
- rytmická kytara
Cristian Machado
- vokály
Dave Chavarri
- bicí
Roger Vasquez (aka Babalou)
- perkuse
Lazaro Pina (aka Laz)
- basa
1. God Save Us All
2. If You Still Hate Me
3. Unreal
4. Nothing´s Clear
5. What Comes Around
6. Liar
7. Rumba
8. Predisposed
9. I Am Loco
10. No Murder
11. Rip Out Your Eyes
12. Revolution...Revolución
13. WIth You
Revolution, Revolución (2002)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 45:44
Produkce: St. Germain/Chavarri
Neni to nejhorsi, jak uz se tady zminovali jini, kombinace metalu s latino prvky je zajimava, ale na vrchol to rozhodne nema.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.