Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po troch rokoch sa do skromného viedenského jazzového klubu Porgy & Bess vrátila BEADY BELLE, nórska kapela vedená sympatickou speváčkou Beate S. Lech, ktorú v stálej zostave sprevádzajú basgitarista a kontrabasista Marius Reksjø a bubeník Erik Holm, na aktuálnom turné doplnení o mladučkého gitaristu Tommyho Kristiansena a klaviristu lomeno hráča na Rhodes Jørna Øiena. Poldruha hodiny dlhý koncert naplnený skladbami zo všetkých štyroch albumov dokázal uspokojiť množstvo prítomných jazzových fajnšmekrov, no čo je dôležitejšie, potvrdil povesť charizmatickej speváčky, pre ktorú je odstrašujúca jazzová škatuľka iba základným východiskom a v minulosti jej nerobilo žiaden problém presiahnuť ju smerom k oveľa prístupnejším tanečným, nu-jazzovým, či folkovým žánrom. Rovnako ako v roku 2006, aj tento krát vystúpila Beate na pódium tehotná, hoci nás vtipne ubezpečila, že nie s rovnakým dieťaťom. Ani tento príjemný stav jej nezabránil gradovať komorné a krehké kompozície až do psychedelických improvizácii zakončených scatom, pri ktorých z nej miestami šiel až joplinovský strach.
Okrem zurčiacej hudby obstál koncert aj ako zaujímavý vizuálny zážitok. Beate uprostred pódia tvorila prirodzený prienik medzi jazzovejšou a staršou ľavou polovicou s klávesákom a basákom a mladou pravou polovicou, ktorá v tom všetkom pôsobila strhujúco rokenrolovo, a pre mňa osobne bola oveľa zaujímavejšia. Erik Holm má úžasný talent trpezlivosti, vďaka ktorej si vie vyčkať, kým bude môcť ukázať inštrumentálnu náročnosť a dovtedy tvoriť spoľahlivo presný a zemitý rytmický základ. Najmä jeho bubenícke sólo uchvátilo tým, ako málo bolo jazzové - z uzdy popustená fantázia by dostala na jazyk skôr slovíčko „sludge“. Hviezdou večera pre mňa osobne bol však Tommy Kristiansen. Skorý dvadsiatnik, ktorý jazdí po rôznych turné už od svojich štrnástich a hrá okrem iného aj s hviezdnou Lene Marlin, je zjavne značne inšpirovaný tradičnou americkou školou. Nielen jeho expresívne sóla, ale takisto citlivý doprovod a farby, ktoré zo svojho elektrického aj akustického nástroja dokázal vyvodiť, ho dostali minimálne na úroveň speváčky a z koncertu BEADY BELLE tak urobili duet dvoch nesmierne talentovaných hudobníkov dvoch mladších, no napriek tomu odlišných jazzových generácii.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
