PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O existenci sólového projektu Niclase Frohagena FOREST OF SHADOWS jsem neměla do nynějška ani potuchy. Když se mi však v pořadí druhé album „Six Waves Of Woe“ dostalo do rukou, velice mě zaujalo. A to nejen svou pravou doomovou atmosférou a vkusně dávkovanou melancholií, ale rovněž svou nakažlivostí, dá-li se o něčem takovém v rámci daného žánru mluvit. Projekt vznikl roku 1997 ve Švédsku, a i přes své dlouhé působení má na svém kontě sice několik demo nahrávek, ale jen dva plnohodnotné nosiče. Pokud jste milovníky SWALLOW THE SUN, patří tahle deska mezi ty, po kterých byste měli sáhnout. Narozdíl od finské šestice se však projekt FOREST OF SHADOWS nevydal ve vyloženě metalových šlépějích, což, bez toho aniž bych tímto hanila STS, není na škodu. Budeme-li však i nadále srovnávat, nevyhneme se ani podobnosti s KATATONIÍ.
„Submission“ ozvláštňuje použití povedeného rytmu, vyvolávající jakýsi djembe pocit, který však vzápětí ustupuje do pozadí. Druhou půli skladby doplní čistý, táhlý vokál, dlouho si ho ale neužijeme, skladba přechází opět do velmi klidné instrumentální roviny a vytváří tím atmosféru pro celou desku. „Selfdestructive“ mi evokuje tvorbu již zmiňovaných SWALLOW THE SUN, přesněji náladu desky „Hope“, která patří k mým nejoblíbenějším vůbec. Velmi povedená melodie koresponduje se střídajícím se nezkresleným vokálem a growlingem. „Detached“ ztrácí svým přespříliš útrpným začátkem. I přes něj je ale, díky svému následujícímu vývoji, jednou z nejpovedenějších na desce. Ostatně celá „Six Waves Of Woe“ je mezi sebou provázaná a nejlépe vyzní při nepřerušovaném poslechu, což u její stopáže, která má něco přes 45minut, nebude problém. „Pernicious“ pokračuje v podobném vzorci – „chytlavé“ doomové melodie, vyhrávky a střídání temp. Závěr patří „Deprived“, která uzavírá reprezentativně desku. Opět se tu dočkáme využití growl&čistý zpěv, ostatně tato poloha FOREST OF SHADOWS vyloženě svědčí.
„Please tell me why I can´t be there
To welcome another beautifull day
To taste the sweet honey of life
And smile upon all that was granted to me
Please tell me why I choose isolation
And detach myself from the ones I love
It seems like I really lost it
And now the world lost me“
(„Detached“)
Niclas Frohagen vytvořil za tři léta práce vyváženou desku, která rozhodně stojí za poslech. Má v sobě zvláštní kouzlo. Najednou ji, ani nemáte zdání jak, točíte počtvrté a stále nemáte dost. Ano, využívá v podstatě stále ty samé triky, ale, světe div se, ono to celkem funguje – a obstojně! Líbí se mi i přebal CD, jednoduchý a přece zaujme. Vlastně jako celá tato deska.
Máte rádi doom Swallow The Sun? Tohle si sežeňte.
8 / 10
Niclas Frohagen
- Guitar, Synth, Programming, Vocals
1. Submission
2. Selfdestructive
3. Detached
4. Moments In Solitude
5. Pernicious
6. Deprived
Six Waves Of Woe (2008)
Departure (2004)
Where Dreams Turn To Dust (EP) (2001)
Where Dreams Turn To Dust (demo) (2000)
Under The Dying Sun (demo) (1999)
Under The Dying Sun (demo) (1998)
The Silent Cry (demo) (1998)
Datum vydání: Středa, 19. listopadu 2008
Vydavatel: Firedoom Music
Stopáž: 47:16
Produkce: Niclas Frohagen
Studio: Finnvox, Finland by Minerva Pappi
Již výborné debutové EP "Where Dreams Turn To Dust" prokázalo, že Niklas Frohagen je velice schopným tvůrcem, jemuž nedělá problém složit povedenou náladotvornou muziku. Pravda, s originalitou to nebylo až tak slavné, ale díky neuvěřitelné podmanivosti si nahrávka získala nejednoho posluchače, a přinesla tak svěží vánek do trošku zatuchajících doommetalových sfér. Podobným způsobem lze ohodnotit i aktuální desku "Six Waves Of Woe" - nijak zvlášť inovativní, ale výbornou, intenzivní atmosférou disponující album, které pokračuje v linii započaté právě na zmíněném EP. Změny jsou spíše jen menšího charakteru, ale podařená atmosféra zůstala, a to je podstatné. Navzdory výtkám o malé původnosti i tak zastávám názor, že se jedná o v současnosti jednu z nejzajímavějších kapel tohoto střihu, již ocení zejména posluchači SWALLOW THE SUN, SHAPE OF DESPAIR, apod.
Opět parádní deska s famózními náladami, která rozhodně nenudí. Po prvních posleších nicméně o chlup níže než předchozí Departure.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.