Ze zpětného pohledu byl přelom tisíciletí zřejmě obdobím, kdy MARILYN MANSON stanuli na svém uměleckém vrcholu. Skupina absolvovala velmi úspěšné turné, které bylo později zaznamenáno na jejím prvním živém albu „The Last Tour On Earth“, a to jí vyneslo další z řady plusových bodů. Střih. Brian Warner se často nadýmal na obálkách prestižních společenských magazínů po boku své tehdejší družky, herečky Rose McGowan, se kterou jeho neutěšený vztah právě kulminoval. Střih. Tragédie v coloradském městě Columbine, kde dva vymaštěnci bezdůvodně vystříleli půlku školní jídelny, zasáhla celý svět a nábožensky zaměřená média ve Spojených státech amerických si v Mansonovi ihned našla svého viníka, kterého vytrvale pranýřovala. A to i přes skutečnost, že zvýšená cenzura v americké kultuře roku 1999 již tak dávala kapele řádně zabrat. Střih. Přes tyto události a přes skutečnost, že hlavní aktér byl v této době doslova na roztrhání, započala kapela práce na novém materiálu. Samotný MARILYN MANSON chystanou novinku počal (pro její různorodost a tendence návratu k přírodním zvukům) nazývat svým soukromým „Bílým albem“. To nakonec dostalo název „Holy Wood“, jenž zkrášloval záhadný dovětek „In The Shadow Of The Valley Of Death“. Stylově nevyhraněné dílo mělo doplnit předešlé dvě řadovky na souvislou trilogii, rozebírající z různých perspektiv způsob a smysl lidské existence. Středobodem byl znovu osamělý jedinec, vržený do zmatku moderního světa, z toho vyplývající jeho vzdor proti materialismu, jeho revoluce a cesta na výsluní, kdy se prakticky stává tím, proti čemu celou dobu brojil. Myšlenky byly tentokrát nastíněny za použití odkazů na rozličné historické události, mystické reálie týkající se Starého zákona, židovskou kabalu a hlavně téma předurčení, což bylo znázorněno tarotovými kartami, které se staly neoficiálním symbolem celé nahrávky.

Tvůrčí proces byl stejně jako u předchůdce záležitostí celé kapely a Marilyn Manson nejenže nešetřil chválou na své tehdejší kumpány, ale doslova se holedbal prohlášeními o nejsemknutější sestavě celé své kariéry. Budoucnost ukázala, že měl pravdu. „Holy Wood“ svým autorským vkladem znovu nejvýrazněji ovlivnil baskytarista Twiggy Ramirez, ale také talentovaný novic u kytar – Johny 5, který do kapely naskočil bezprostředně po nahrávání předchozí řadovky na sklonku roku 1998, a ještě ke všemu se velmi osvědčil při následných turné. Velká část „Holy Wood“ byla akustická a na rozdíl od „Mechanical Animals“, kde převládaly umělé zvuky, se nová kolekce opírala právě o kytary a přírodní nástroje. Nahrávalo se na opravdu netradičních místech, která měla přispět ke zvýšení požadované magie, ať už mám na mysli vilu po legendárním iluzionistovi Harrym Houdinim (bicí) nebo různé destinace uprostřed kalifornské pouště (akustické kytary).

Jak bylo dlouho dopředu avizováno, album skutečně nabízelo širokou paletu skladeb. Tradiční Mansonovy slogany, hodící se na zaplněné stadióny („The Love Song“ a „Disposable Teens“), se střídaly s rychlými výplachy po vzoru „Rock Is Dead“, zastoupenými jak skvělou hitovkou „The Fight Song“ nebo o něco méně profláklými věcmi „The Death Song“ a „Born Again“. Publikum si záhy oblíbilo notorický kolovrátek „The Nobodies“ a já byl naopak nadšen z výše zmíněných akustických záležitostí, které jsem ihned počal řadit k tomu nejzdařilejšímu, co album „Holy Wood“ nakonec nabídlo – „A Place In The Dirt“, „Lamb Of God“ a „In The Shadow Of The Valley Of Death“. Dočkali jsme se však mnohem více želízek v ohni, což lze říci jak o temnějším pokračování písně „Coma White“ z předchozího nosiče (s výmluvným názvem „Coma Black“), tak o hutných a rozmáchlých excentrických číslech, která v průběhu show nabízela hlavnímu pódiovému kaskadérovi mnoho prostoru k uplatnění svého mesiášského komplexu a z toho plynoucí gestikulace, podpořené symboly („Cruci-fiction In Space“, „Valentine´s Day“ a „President Dead“). Bezprostředně po vydání alba na sklonku roku 2000 následovala netrpělivě očekávaná evropská šňůra a fenomén MARILYN MANSON prakticky stanul na svém definitivním vrcholu. My jsme se o jeho tehdejší životní formě mohli na vlastní oči přesvědčit při vůbec první koncertní návštěvě České republiky v únoru 2001 v hokejové hale na pražském Výstavišti. Kdo byl přítomen, nelitoval, naopak, viděl vše podstatné – ďábelského klauna na vrcholu sil a koncertní set složený ze všech trháků.