OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se v roce 1966 začali zjevovat na televizní obrazovce uprostřed papundeklových kulis a absurdních plyšových potvor, asi by těžko někdo hádal, že se právě rodí jeden z největších a nejživotnějších fenoménů světové popkultury. Kapitán Kirk, vědecký důstojník Spock, doktor Kostra McCoy, inženýr Scott a další nezapomenutelné tváře z vesmírné lodi NCC 1701 Enterprise ale žijí i 40 let poté. A pokud se snad mohlo zdát, že fenomén Star Trek pozvolna odumírá nepodařenými pokusy vzít to z jiného konce, Abramsova odpověď je více než pádná: nám patří budoucnost!
Vesmírná hostina
Vybrat si pro realizaci projektu zmrtvýchvstání starých hrdinů právě J. J. Abramse byl nápad za všechny prachy. Jeho zkušenost se seriály, schopnost držet prst na tepu doby a v neposlední řadě schopnost točit nadupané akční scény, dostává ve „Star Treku“ obrovský prostor k realizaci. Před divákem se během dvou hodin vyprávění zvedá z popela celý mýtus neohrožených vesmírných dobrodruhů, bere si na pomoc nejmodernější technologie a odívá se do hávu propracované „futuretro“ estetiky. Vizuální pojetí v sobě odráží původní Wiseův „Star Trek“ (1979), tedy film nasáklý respektem ke Kubrickově vesmírné brilanci. I Abrams chápe vesmír jako malířské plátno a kosmické lodě jako krásné objekty, které defilují v prvním plánu. Hraje si jak s exteriéry, které vyrazí dech svou barevností a připomenou např. Boyleův „Sunshine“, tak s interiéry, které pečlivým designem i hrou světel dominují nad vším, co kdy „Star Trek“ přinesl do hry. K tomu si přičtěte kameru, která se věrna trendu nechává pohltit dějem, klipový střih a neskutečně našláplý zvuk i hudbu. Když se Kirk prohání v nablýskané „americe“ pláněmi Iowy za dunění „Sabotage“ od BEASTIE BOYS, člověk jen kroutí hlavou, jak něco takového může fungovat. Jenže ono to funguje a je to... není lepší slovo... ohromně cool.
Tvůrci vyhmátli samu esenci původní série, klukovské dobrodrůžo v nekonečných temnotách kosmu, pevná chlapská přátelství i postavy komiksových zlounů, které netouží po ničem menším, než je zničení celých světů. Poetika nízkých žánrů naředěná vědou, filozofií a mytologií... a v Abramsově vydání zejména absolutně žraločí filmařinou, která nedává možnost oddychu. Příběh je prostou variací na mnoho seriálových i filmových epizod: vezmete Romulana, který ztratil vše, dáte mu smrtící zbraň, přidáte něco časových hrátek a alternativních realit... hop... a je tu „Star Trek“. Scénář nevyniká originalitou, ale s výjimkou některých jalových dialogů je napsaný brilantně a chytře tematizuje i samotný restart série. „Star Trek“ model 2009 má tak to, co mnohým znovuoživeným ságám chybí – pevné a logické místo v originálu. Kontinuitu posiluje Leonard Nimoy vulgo původní Spock, který symbolicky předává štafetu svému mladšímu (a takřka neroznatelně podobnému) já v podání Zachary Quinta. Není pochyb, že v tom není ani stopa násilí – generace se mění, legenda pokračuje.
Mladost, radost
Sázka na mladé neokoukané tváře sošných mladíků a libých děvčat přináší ovoce. Chris Pine navzdory prvotnímu dojmu nesnesitelného hezouna hraje futuristickou verzi rebela bez příčiny, jehož vyznávání hrubé síly a porušování řádu v sobě ale obsahuje jistou genialitu (což je esence postavy původního Kirka, jen zesílená). Quinto tvoří protiváhu svým racionální, na povrchu vyrovnaným, ale vnitřně velmi emotivním Spockem, který hned v úvodu překračuje blazeovanost originálu. Kirkovi se vyrovná svou problematičností i rozervaností. Ostatní postavy dokáží na minimálním prostoru nabýt ostrých kontur, Čekov s tváří sedmnáctiletého Rudoarmějce rozesměje neskutečným kukučem i ruským akcentem, Scotty svým skotským křupanstvím, McCoy nihilismem a prvotřídním cynismem, Uhura zase chladnou a pichlavě rezervovanou krásou. Stačí málo a celá posádka má duši a drive, který si původní ekypa vytvářela celá léta. Inu, mladá generace... nečeká, neohlíží se a jde rovnou na věc.
Kritizovat se „Star Trek“ samozřejmě dá. Ano, je to limonáda se vším všudy, díry v logice, fráze, přehánění, patos. Ano, některé momenty až zbytečně lpí na přístupnosti pro všechny, děti nevyjímaje. Celkově se ale tenhle restart vydařil beze zbytku. Pro nostalgiky nabízí pěkných pár špíčků a odkazů, které ale nezmatou a neodradí ani úplné nováčky. Pro ty se na plátně odehrává velkolepá vesmírná akce se spoustou emocí a pěkných triků... Abrams a spol. se podepsali pod dokonalý špektákl, který letošní laťku nastavuje proklatě vysoko. Zároveň slibuje, že svět Star Treku se znovu otevírá a bude žít dlouho a blaze. Mimochodem, začněte pilovat vulkánský pozdrav, široká véčka budou zase v módě.
Abrams vyvrací z kořenů legendu, že Star Trek je divná televizní věc pro partu dětinských mimoňů. Nabuzené a sofistikované science fiction v jeho podání má potenciál strhnout davy. Prvořadá filmová událost roku 2009, znovuzrození žánru kosmické ságy.
9 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Bontonfilm
Stopáž: 126 min.
STAR TREK
[USA 2009]
Režie: J. J. Abrams
Scénář: Roberto Orci, Alex Kutzman
Kamera: Daniel Mindel
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Zachary Quinto, Chris Pine, Eric Bana, Zoe Saldana, Anton Yelchin, Leonard Nimoy, Simon Pegg, John Cho, Karl Urban, Winona Ryder, Bruce Greenwood, Clifton Collins Jr., Chris Hemsworth, Jennifer Morrison, Faran Tahir, Kelvin Yu, Marlene Forte, Paul McGillion, Jimmy Bennett, Ben Cross, Brad William Henke, Darlena Tejeiro, Rachel Nichols, Cody Klop, Elizabeth Ingalls, Lucia Rijker a další.
Premiéra ČR / SR: 7. 5. 2009
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.