KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
AMESOEURS jsou díky debutovému EP „Ruines Humaines“ tělesem nesmírně populárním, jsou seskupením na jehož plnohodnotnou nahrávku se čekalo s velikým napětím. A jak už to tak v podobných případech chodí, album zůstalo mírně za očekáváními. Ale nepředbíhejme. Zmíněné EP učarovalo posluchačům příjemnou kombinací black metalu s post-punkem i dalšími vlivy, přičemž podobnou formuli zkouší kapela (nyní již bohužel nefunkční) i na dlouhohrající desce. Jde na to však odjinud.
Zatímco na „Ruines Humaines“ byl black metal základním stavebním kamenem a zmíněný post-punk pak spíše entitou nahrávku zpestřující či – lépe řečeno – doplňující, na „Amesoeurs“ je tomu přesně naopak. Primární esencí je temný rock (či snad new wave?) s jemným nádechem černého kovu, přičemž skutečně blackmetalových pasáží je na nahrávce minimum. Ovlivnění nesmrtelnými THE CURE je na albu jasně patrno, stejně jako je na ní zřetelná personální spřízněnost s úspěšnými ALCEST (snivé pasáže spjaté s příjemným vokálem Audrey Sylvain). Tu a tam kapela přitlačí na pilu („Trouble“), avšak tato a podobné kompozice do celkového konceptu desky příliš nezapadají. Ačkoliv mohu francouzskému seskupení křivdit, zní, jakoby byly zařazeny do tracklistu spíše jen z povinnosti a ve snaze zavděčit se blackmetalovému publiku, které však ve valné většině nahrávku stejně zavrhne. Ta otevřenější část sice bude kapelu poklepávat po ramenou za její nevšednost a originalitu, ale v globálním měřítku se nejedná o nic víc než nadprůměrný, povedený, velice příjemný, avšak nikterak hranice bořící 80´s post punk. Což je škoda, čekalo se přeci jen o trochu více. Po několika posleších však album nabírá na kouzle, a spoustu momentů lze označit za nesmírně povedené až magické (také díky libozvučné francouzštině). Ať už se jedná o sugestivní začátek alba v podobě nádherně gradující „Gas In Veins“, ústřední melodickou linku „Heurt“ (pravděpodobně nejsilnější kompozice na albu), vyložený pop-song „Video Girl“ či "taneční" píseň „Amesoeurs“.Nemá smysl příliš omílat v každé recenzi zmiňovaná nevšední témata (snaha vystihnout a reflektovat temné stránky industriální éry, resp. moderní civilizace), přesto je nutno vypíchnout, že se AMESOEURS na svět dívají (dívali) z poněkud jiné perspektivy než drtivá většina žánrově spřízněných kolegů (pokud tedy ještě vůbec můžeme o příslušnosti k blackmetalové scéně mluvit). V každém případě zde opět máme povedené dílko z pera dvojice Neige - Audrey. Ne tolik silné jako "Souvenirs d´un Autre Monde" či "Ruines Humaines", přesto posluchačsky velice příjemné. Což je, myslím, tou nejvýstižnější charakteristikou popisované desky. Pokud se má jednat o jakýsi epitaf, odešli AMESOEURS se ctí a hlavou vztyčenou.
AMESOEURS v žádném případě nezklamali - nahráli velmi dobrou desku. Nadpozemských met žel nedosáhli.
7,5 / 10
Neige
- vokály, kytary, basa
Audrey Sylvain
- vokály, piano
Fursy Teyssier
- kytary, basa
Winterhalter
- bicí
1. Gas In Veins
2. Les Ruches Malades
3. Heurt
4. Recueillement
5. Faux Semblants
6. I XIII V XIX XV V XXI XVIII XIX – IX XIX – IV V I IV
7. Trouble (Éveils Infâmes)
8. Video Girl
9. La Reine Trayeuse
10. Amesoeurs
11. Au Crépuscule de Nos Rêves
Amesoeurs (2009)
Valfunde/Amesoeurs (split) (2007)
Ruines Humaines (EP) (2006)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Code 666 / Profound Lore
Stopáž: 58:23
Produkce: Markus Stock
Studio: Klangschmiede Studio E
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.