PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V souvislosti s ANDROMEDOU ze země tří korunek se stalo zvláštním pravidlem, že nová nahrávka vychází v některé zemi již drahnou dobu před evropskou emisí, a tak netrpělivý posluchač sice může naposlouchat aktuální materiál hodně dopředu, ovšem nakonec třeba taky úplně zapomene, že nějaké to starokontinentální vydání má ještě přijít. S „The Immunity Zone“, která v USA vyšla již v září 2008 a v našich končinách se objevila až v únoru 2009, tomu nebylo jinak. S drobným zpožděním tedy přijměte pozvání.
Ne vždy se vyplatí dát na první dojmy. Ty moje se při loňském oťukávání kolekce točily hlavně kolem pocitu, že skupina zkouší smíchat to nejlepší z předchozích tří řadovek a přidat k tomu ten potřebný krok jinam, na území, kde jsme ji ještě neměli tu čest slyšet. A že ne vždy se jí to daří. Přitom úvodní „Recognizing Fate“ může překvapit. Hlavní část tvoří ostrý kytarový riff s břitkým klávesovým kontra, který je střídán naopak typicky „Andromedí“ slokou a výsledek přesně splňuje všechny potřebné nároky. Zajímavý otvírák. PAIN OF SALVATION si dávají k obědu disko, proč nezkusit k svačině zakousnout něco podobného, řekli si možná hoši. Dvojka „Slaves Of The Plethora Season“ tak v sobě krom snahy o přímočarý hitík ukrývá i klávesový rejstřík á la osmdesátá léta (a na nahrávce to ani zdaleka není jediný případ). Máte-li na podobné „Casio“ zvuky alergii, pozdávat se vám zřejmě nebude. Snahu a příjemně vlezlou melodii jí ovšem upřít nelze.
Ptáte-li se na největší nedostatek „The Immunity Zone“, je jím jakási splývavost. Opravdu, nejpozději od třetí „Ghosts On Retinas“ skupině jakoby došly nápady na další vylepšeníčka a servíruje nám sice spolehlivý, leč ničím nepřekvapivý standard. A je jedno, jestli zrovna posloucháte nevzrušivou „Censoring Truth“ s dalším klávesovým retro rejstříkem v hlavní roli, pozvolnou „Worst Enemy“, kde klapky v hlavní roli střídá kytara, osudovou „My Star“ (no dobře, ta se přece jen drobet vymyká), svižnou riffovačku „Antoher Step“, jejíž střední pasáž mi nevím proč evokuje METALLICU, nejploužákovatější „Shadow Of A Lucent Moon“ nebo závěrečnou „Veil Of Illumination“, naplněnou tradičními souboji obou hlavních sólových nástrojů až po okraj. Vždycky je to spolehlivý, poctivý výkon, což o to, ale tak nějak bez přidané hodnoty navíc.
Musím přiznat, že první dojmy tentokráte přetrvaly. ANDROMEDA se chvályhodně pokusila být zase o kousek jinačí, spojila přitom všechny hlavní záchytné body své dosavadní diskografie, takže výsledek vlastně ani nemůže být špatný. A také není. Jen větší houšti nějakých těch skutečně silných neošoupaných nápadů se těžko dohledat, a tak „The Immunity Zone“ sice neurazí, ale ani nenadchne. A jestli převažuje spíše radost nebo zklamání pak už závisí jen na míře očekávání každého z nás.
Čtvrtý pokus dopadl tak nějak chvalitebně.
7 / 10
David Fremberg
- zpěv
Johan Reinholdz
- kytary
Martin Hedin
- klávesy
Thomas Lejon
- bicí
Fabian Gustavsson
- basa
1. Recognizing Fate
2. Slaves Of The Plethoria Season
3. Ghosts On Retinas
4. Censoring Truth
5. Worst Enemy
6. My Star
7. Another Step
8. Shadow Of Lucent Moon
9. Veil Of Illumination
The Immunity Zone (2009)
Playing Off The Board (DVD) (2007)
Chimera (2006)
II = I (2003)
Extension Of The Wish (2001)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Nightmare Records/SPV
Stopáž: 66:34
Produkce: Martin Hedin
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.