KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Téměř přesně po třech letech od vydání milníku „Hrimthursum“ se nám znova připomíná jedno z vůbec nejdůležitějších jmen severské black/death metalové komunity. Stockholmští vytrvalci NECROPHOBIC letos úspěšně završili již druhou dekádu své existence a tu třetí hned načali tím nejlepším možným způsobem, totiž emisí nového řadového alba. „Death To All“... jen těžko byste hledali tradičnější a snad i výstižnější název pro desku kapely, jejíž inspirační kořeny sahají hluboko do minulosti a čerpají z prvotního odkazu SLAYER, BATHORY nebo VENOM. Zavilí Švédové jednoduše nikdy nebudou jiní, před dvaceti lety sveřepě vsadili na špinavou a neotesanou black/death metalovou kartu a budou na ní sázet až do skonání věků, až do svého posledního dne.
Sestava NECROPHOBIC se nám rozrostla o dalšího člena, konkrétně pak baskytaristu Alexe Friberga (při dřívějších live akcích však tento post okupoval Erik Danielsson ze spřátelených WATAIN). Frontman Tobias Sidegård se tedy nadobro vzdal veškerých povinností spojených s obsluhou čtyř tlustých strun a může se plně koncentrovat pouze a jen na své hlasivky. Pro úplnost dodejme, že oba dva zmínění spolu ještě působí v obskurním projektu TRIDENT, jehož zakladatelem není nikdo jiný než Johan Norman, rytmický kytarista SOULREAPER a bývalý člen legendárních DISSECTION. Jinou novinkou je, že seveřané poprvé nahrávali na vlastní pěst ve svém domácím studiu, pouze k mixu přizvali asistenta v podobě Fredrika Folkareho z UNLEASHED.
Jestliže minulá deska „Hrimthursum“ posunula NECROPHOBIC od přímočarosti směrem k epičnosti a větší kompoziční rozmáchlosti, „Death To All“ sleduje spíše opačný trend. Ovšem i přesto, že kvintet notně přidal na rychlosti i důrazu, nemůžeme hovořit o kompletním návratu někam do dob „The Third Antichrist“ nebo „Bloodhymns“. Četné atmosférické vsuvky a rozvážné melodické pasáže, které stockholmští s velkým úspěchem implementovali zejména do své páté řadovky, zůstaly zachovány, leč tentokráte v menším měřítku. Hlavní skladatel, sólový kytarista Sebastian Ramstedt (má na svědomí cca 70% materiálu), vytahuje zásadní trumfová esa hlavně v úvodu desky, na jejím konci však jeho tvůrčí potenciál tak trochu ztrácí na síle. Nejlépe je při druhé položce „Revelation 666“ vybavené jak representativním ústředním „catchy“ riffem, tak zřetelným odkazem na tvorbu Nödtveidtovců, jako vystřiženým z black/death metalové bible jménem „Storm Of The Light´s Bane“ (slyš pasáž 2:58 - 3:11). Poslední dvě minuty skladby se nesou na uklidňující melodické vlně, přesně dle schématu, který na minulé desce nabídla košatá „The Crossing“ (podle stejného vzorce je střižená i závěrečná titulní skladba). Jenže jakmile se začneme zakusovat do stopáže druhé poloviny kolekce (tedy od „Temple Of Damnation“ počínaje), přísun Ramstedtových nápadů začíná mírně slábnout a opravdu výrazných příspěvků typu „Cult Of Blood“, „Eternal Winter“ nebo „Blinded By Light, Enlightened By Darkness“ se již bohužel nedočkáme. Nicméně i to na udržení pozornosti stačí více než bohatě, svižná „The Tower“ potěší feelingem žánrově příbuzných NAGLFAR, následující „Wings Of Death“ zase dusivou atmosférou a nejednou podařenou melodickou exhibicí z dílny pana vrchního skladatele.
I přes to, že tvůrčí vrchol „Hrimthursum“ zůstal nepokořen, NECROPHOBIC bez větších problémů udrželi svoji výsadní pozici na trůně současné skandinávské black/death metalové scény. Jistě, v předsálí již netrpělivě přešlapují NAGLFAR nebo THE LEGION, leč pozice pěti maximálně konzervativních švédských pánů v letech se zatím zdá býti neotřesitelná. „Death To All“ je nahrávka, která je zábavná i přesto (nebo spíše právě proto), že již v den vydání se na jejím povrchu objevila tučná vrstva prastarého lišejníku. Lišejníku, který začal obrůstat stěny stockholmského studia Sunlight před více než dvaceti roky...
Representativní oslava pravého švédského black/death metalu.
8 / 10
Tobias Sidegård
- zpěv
Sebastian Ramstedt
- kytara
Johan Bergebäck
- kytara
Alex Friberg
- baskytara
Joakim Sterner
- bicí
1. Celebration Of The Goat
2. Revelation 666
[video]
3. La Santisima Muerte
4. For Those Who Stayed Satanic
5. Temple Of Damnation
6. The Tower
7. Wings Of Death
8. Death To All
In The Twilight Grey (2024)
Grace Of The Past (single) (2024)
As Stars Collide (single) (2024)
Stormcrow (single) (2023)
Live in Chicago (live) (2023)
Tsar Bomba (single) (2021)
Dawn Of The Damned (2020)
Devil's Spawn Attack (single) (2020)
The Infernal Depths Of Eternity (single) (2020)
Mirror Black (single) (2020)
Satanic Prophecies (boxed set) (2018)
Mark Of The Necrogram (2018)
Pesta (EP) (2017)
Womb Of Lilithu (2013)
Death To All (2009)
Satanic Blasphemies (compilation) (2009)
Hrimthursum (2006)
Tour EP 2003 (compilation) (2003)
Bloodhymns (2002)
The Third Antichrist (1999)
Darkside (1997)
Spawned By Evil (EP) (1996)
Bloodfreezing (demo) (1994)
The Nocturnal Silence (1993)
The Call (EP) (1993)
Unholy Prophecies (demo) (1991)
Slow Asphyxiation (demo) (1990)
Realm Of Terror (demo) (1989)
Datum vydání: Pátek, 29. května 2009
Vydavatel: Regain Records
Stopáž: 44:45
Produkce: NECROPHOBIC
Studio: home studio
Mix: Fredrik Folkare (UNLEASHED)
Kontakt: Joakim Sterner, Körsbärsvägen 12, 114 23 Stockholm, Sweden
úžasná prasačina, vrchol dvojka Revelations 666, po tom se mi dycky rozsypou koule po pokoji a musím je dlouho hledat :))
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.