Čtvrteční koncertní klání v Divadle pod Lampou, které bylo náhradou za odpadnuvší dubnový koncert LVMEN, slibovalo nevšední hudební přehlídku ve všední den. Vedle kultovních náladotvůrců se představila domácí skvadra zvaná MITOTE, produkující kytarovku blízkou tvorbě stříbrorocketným slopkům.

Ti odpálili svůj set krátce po deváté hodině. MITOTE, které tvoří dvojice obhrouble zpívajících kytaristů a bicí, v sobě integrují garáž-punkové kořeny, emo corovou naléhavost i noise rockovou nečistotu. Kapela, která vznikla po srážce kapel NASTY WORK a TERRYHO NOHA dokázala vytvořit sympatickou živelnou atmosféru plnou poctivého kytarového hoblování i členitějších náladových ploch, neupadali však ke zbytečné rozvláčnosti a nudě. Stále dobře jedoucí set indie kytarového hlomozu se řvanými vokály se žánrově blížil bandám typu FUGAZI, raným ENGINE DOWN nebo ENVY. Vše slušně odehrané, nenudící, pěkně zurčící, bez basy – ale za to s fousama.

Kultovní LVMEN nastoupili záhy. Oproti minulému vystoupení této, v současné době asi nejpopulárnější domácí sludge – post hardcorové formace se jedna věc zlepšila a jedna slyšitelně zhoršila. Oproti tour, které následovalo po vydání desky „Mondo“, se mi mnohem více líbila projekce, ke které se ještě vrátím, ale mnohem méně se mi líbil zvuk, který splynul v jednu burácející zvukovou kouli a to říkám ačkoliv mi u kapel typu LVMEN podobné zvukové balení zase tak nevadí. Vokály, kterými se tento set velmi šetřilo, pak nebyly téměř slyšet a splývaly v nelidské valivé masáži smyslů, jež čerpala hlavně z alba „Heron“. LVMEN hráli na potemnělém pódiu a za nimi na velkém stáhnutém plátně se pýřila projekce,ve které jsem nacházel útržky ze zapomenutých pokladů světové kinematografie. Namátkou méně profláklé pasáže z Metropolis, fragmenty z asijských klasických děl typu Onibaba a mnoho, mnoho dalšího.

Návštěvnost ten večer překonala očekávání. Divadlo pod Lampou praskalo ve švech jako málokdy, velká škoda, že tak perfektně nevyšel i zvuk druhým hrajícím.