PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sobotní večer v Divadle pod Lampou sliboval více než pestrou dramaturgickou lahůdku. Plzeňskou cross-jazz-metalovou laskominu DIVE, severočeské podivuhodné psychedelicky post-hardcorové kvarteto PARALYSIS a jako pikantní předrm - plzeňského noise industriálního aktivistu K-LXM.
Patnáct minut po deváté se slabě zaplněným sálem začaly rozléhat první zvuky produkce noise-industriálního projektu K-LXM. Protentokráte šlo o performanci, které se účastnili dva hlukaři. Strůjci K-LXM Klimoňovi sekundoval Dodáč, který krom noise-industriálního hlomozu v současnosti obstarává vokály v crust-grind punkové kapelce DEMÖRALYZÉR. Komorní začátek se začal brzo zvrhávat v násilné hlomozící industriální stěny, které oba protagonisté doplňovali expresivními zefektovanými vokály. Ty byly pro tvorbu K-LXM zatím nevídaným prvkem, ale bohužel díky nim ze setu zčásti vymizely polyrytmické fragmenty, které jsem donedávna považoval za neoddělitelnou součást vystoupení tohoto projektu. Hodně vypjaté skřeky na brutálním industriálním podkladu budily dojem obrovského stroje, který pomalu lisuje trýznivě ječící nešťastníky. Ke konci setu se experimentovalo se zpětnou vazbou – v tu chvíli jsem opravdu málem přišel o duší i uši.
PARALYSIS provází pověst hudebního kvarteta, jenž v sobě absorbuje opravdu šílené množství vlivů, které skládá do kompozic se zabijáckou stopáží. Dlouhé písničky u nich sice zpočátku působí jako zajímavý prvek, pokud však celkový hrací čas překročí únosnou míru, začínají nudit a to se bohužel PARALYSIS, pokud se nehlídají, stává poměrně často. Ke konci setu si již novoborští prostě velmi těžce udrželi moji pozornost a to hlavně díky tomu, že set neúměrně natáhli. To bylo částečně způsobeno i přetržením struny kytaristy a zpěváka v jedné osobě Zaphy a vedlo k instrumentálnímu improvizačnímu intermezzu zbývajícího tria, které se poměrně natáhlo. I tak dlužno říci, že tato mladá kapela, která v sobě kombinuje prvky hardcore, sludge-metalu, post-rocku i méně uchopitelných alternativně metalových těles, má šikovné instrumentalisty i talentovaného zpěváka, cit pro zajímavé aranžérské kombinace a rozhodně je zajímavým příslibem do budoucna. Dovedu si představit, že pokud se jí povede i nějaký regulérní studiový počin, může rozbouřit vody svého žánrového kolbiště.
DIVE po delším setu PARALYSIS nastoupili před publikum, které bylo trošku prořídlejší, než jsou v Plzni zvyklí. To se však na jejich setu neodrazilo. S nástupem jejich produkce sál klubu zaplavila divoká tsunami, jež dirigoval vokalista Dáda, který při setu budil dojem pološíleného somálského Klingona. Vysoké čelo, rozčepýřené vlasy, lehce teatrální projev a intenzivní charismatická aura, střídaní hlasových poloh – hlavní showmen večera se rozhodně nešetřil. Ke konci sice hlasivky vypověděly činnost, ale v tom jak zakrýt indispozice je již tento pozoruhodný zpěvák patřičně kovaný. Škoda snad jen zvuku a to hlavně díky mnohem užšímu a méně se prosazujícímu zvuku kytary, která se u DIVE zahnízdila v bzučivých výškách a ubrala mnohé z tlaku, který tato kapela jindy má. Nové sklady, které do sebe stále více nasávají jazz rockové experimenty, dokazují, že někdejší společný koncert DIVE s EPHEL DUATH byl přirozeným vyústěním žánrového směřování Plzeňáků.
Příjemný pocit z povedeného večera s nepříliš vysokou účastí, ale o to rodinnější atmosférou, překryl prasklé strunky, několik nedokonalostí v sehranosti a dalších atributech, které sobotní večer měl a domů mě zahnala až únava po koncertně velmi napěchovaném a vyvedeném týdnu.
foto: Vilém Rozmlátil
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.