THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už je to nějaký pátek, co německá firmička Cudgel vydala nové CD německých deathers Cerebrocide. Tihle pánové jsou jednou z těch mnoha německých smeček, které nejsou ani moc známé, ani nějak příliš originální a osobité, ale jsou prostě dobré. Cerebrocide opravdu hrají slušný a šlapavý deathmetal, sice poněkud melodičtějšího ražení, ale stále dost rychlý a ostrý. Je u nich znát thrashový základ. Řekněme, že mají blízko ke Švédsku, ale ne k melodice Gothenburgu. Delusion by se dali charakterizovat jako smíšenina řekněme deathmetalu typu starších At The Gates s deathem, jaký hraje třeba Anasarca na desce Godmachine. Našlo by se i něco z Fleshcrawl a některé thrashovité momenty dávají tušit, že na další desce by se Cerebrocide mohli posunout k vodám, ve kterých momentálně úspěšně loví kapely jako The Haunted nebo Carnal Forge. Najdeme tu řadu sólíček, melodických motivů, pomalejších pasáží i rychlých vypalovaček. Vokál je víc murmur než štěkavý, ale obě tyhle polohy se u Cerebrocide prolínají. Celkem devět věcí na Delusion je docela pestrých a nenudí. Textově nejsou tihle Němci žádný gore a brutal. Třeba hned první věc Under Pressure je o dopingu vrcholových sportovců (v Německu tradičně aktuální téma). Druhá věc Teufelskreis je (jak napovídá název) německy a je o tom, jak se někdo nechá vláčet davem, místo aby šel vlastní cestou. Dále nmátkou Braincell je o odumírání mozkových buněk, Illusion je o tom, že každý si musí najít svou představu ráje, protože každý má o tom vlastní představu. Závěrečná Pedophile Man je o psychické újmě po znásilnění v mládí a (samozřejmě) o pedofilech. Tahle věc hodně zavání Slayer. Nemůžu si pomoci, ale ačkoliv (jak jsem už řekl) nejsou Cerebrocide nějak příliš výjimeční, jejich Delusion je dobře udělaný kus muziky, která šlape a dobře se pamatuje, má dobrý zvuk ze Soundforge studia a i obsahově je o něčem. Takže co hanět? Že nejsou úplně originální? No a co, ale umějí to... Jen ten obal je dost nezajímavý, logo koneckonců taky, ale to zas tak moc neva...
8 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Cudgel Agency
Grafická a zvuková stránka, mne osobne, veľmi nevyhovujú, ale hudobne je to skutočne dosť počúvateľné...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.