LACUNA COIL se před pár lety chytla komerční vlny a ze svých snových počátků se chtěla přesunout na pulty mezi mnohem zvučnější jména. Bohužel však tento tah úplně nevyšel, alespoň co do osobitosti projevu kapely. Nebudu zastírat, že po „Karmacode“ jsem nad LACUNOU zlomil hůl, ale i tak jsem si jejich novinku nenechal ujít, i když jen ze sentimentu. Ale to pro tuto chvíli nechme stranou, další tři roky uplynuly a kapela měla spoustu času na komponování nového materiálu.

Svůj styl již definovali před více jak deseti lety a v podstatě až na drobné obměny se jej drží i nadále. Hlavní devízou je stále duet Cristiny Scabbie a Andrea Ferra. Cristina se za těch několik let citelně vypracovala (mám na mysli hlasové schopnosti) a i díky ní si kapela drží v rámci žánru stále ještě dobrý standard, i přes občasné tvůrčí kotrmelce. Andrea hraje „druhé housle“, nicméně jejich duet ke kapele patří a jinak si to ani představit nelze. Sestava zůstává od posledně nezměněna. Jen ony charismatické, teskné melodie, kterými na sebe kdysi upoutali pozornost, se postupem času staly veselejší a otevřenější i pro posluchače, co nechodí jen v černém oblečení. A přesně tenhle trend kapela drží i nadále. S jedním rozdílem, v „Karmacode“ byla cítit snaha o natočení mainstreamového alba, aktuální album je v tom až po uši. „Shallow Life“ je nasáklý italským temperamentem, cpe do nás taneční rytmy, elektroniku i veselé melodie. Byť úvodní „I Survive“ (bez obav, nejde o cover verzi, další „Enjoy The Silence“ si naštěstí odpustili) nás jako by svou intimní atmosférou a pěknou melodií chtělo vzít o jedno desetiletí zpět. V podobném duchu jsou už jen asi dvě skladby v závěrečné části alba, jinak je „Shallow Life“ až překvapivě pozitivně nabité album. Svůj styl de facto neposunuli ani o píď, jen to vzali z jiného konce. S tanečním hitem „I Won´t Tell You“ by se mohli uchytit i na jiných pódiích, než rockových. Nicméně jde jen o náladové výchylky, které nezastřou, jak moc se tato kapela opakuje a tento dojem nezvrátí ani občasná inspirace u jiných spolků. Ze skladeb jako „I´m Not Afraid“ by i LINKING PARK měli radost. Zábavnost alba, jak už to bývá, kulminuje zhruba v polovině, skladby „I Like It“ a „The Pain“ v sobě mají to nejlepší z aktuální tvorby LACUNY a ukazují, že tito Italové ještě mají svým příznivcům co nabídnout. Pak už ale „Shallow Life“ začíná upadat a nezachrání to ani metalové sólo (zvané „Slashovo“) v „Unchained“, ani slaďák „Wide Awake“. Druhá půle alba je v podstatě jen dobře odvedenou rutinou. To zajímavé a zábavné je v první šestici. „Shallow Life“ sice vyznívá lépe než „Karmacode“, ale vyčerpání vlastní studnice nápadů je pro skupinu smutným faktem už od „Comalies“, ze kterého ani aktuální veselá deska nepřináší vysvobození.