KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
STREAM OF PASSION vznikli před pár lety z popudu Arjena Lucassena jako kapela, která měla využít výdobytků moderní doby. Muzikanty sesbíral z různých konců planety, část z nich s ním už předtím spolupracovala na některém z AYREON-ů, poslal jim mailem noty, oni mu mailem (nebo přes Radipshare) zpět poslali nahraný materiál a Arjen poté provedl finální mix. Asi tak nějak to bylo, nebo dle jeho vyjádření na webu být mělo. Kapela se nakonec přece jenom sešla. Jednak pro natáčení klipu a focení, a pak pro společné turné, ze kterého vydali DVD „Live In The Real World“. Na turné měli zavítat i k nám, ale pokud si pamatuji, tak z toho z nějakého důvodu sešlo. Každopádně STREAM OF PASSION měli našlápnuto na slavnou budoucnost, což potvrdí dalších deset projektů od mistra Lucassena. Nicméně od minulého alba k současnému, ač neuplynula příliš dlouhá doba, se změnila jedna podstatná (neodpustím si sarkasmus, nečekaná) věc: kapelník odešel a nechal siroty na holičkách. Proč se tak stalo, to se mi vypátrat nepodařilo, ale údajně šlo o vnitřní rozpory. K Arjenovu odchodu došlo v roce 2007, ale kapela s tím nepraštila a rozhodla se pokračovat. Přesněji řečeno, sekla s tím půlka ansámblu. Zbyla zpěvačka Marcela Bovio a basista Johan van Stratum. Na nahrávání „The Flame Within“ se podílel ještě původní bubeník, ale i ten nakonec letos na jaře vzal roha. Podívejme se tedy, jak vypadá STREAM OF PASSION bez Lucasseena. Jen pro doplnění, Arjen Lucassen letos oznámil nový projekt nazvaný GUILD MACHINE (album by mělo vyjít ještě letos).
Hudba na „Embrace The Storm“ byla melodická, pomalá s intimní atmosférou a v rámci Arjenových projektů měla poměrně blízko k AMBEON-u, byť byla místy o trochu svižnější. Na „The Flame Within“ kapela pokračuje v nastoleném duchu. Bovio a spol. natočili desku, která čerpá z odkazu svého zakladatele, ale jde svou vlastní cestou. Současná sestava však dost ztrácí přesně tam, kde se dalo čekat. Nechci Lucassena přeceňovat, ale jeho instrumentální dovednost a hlavně zkušenosti s komponováním složitějších aranží lze ztěží nahradit. „The Flame Within“ sice disponuje poměrně slušnou paletou různých melodií a některé nejsou vůbec špatné, chybí jim však výraznější instrumentální provedení. Partie na piáno jsou pěkné, ale dost utopené v pozadí a kytary jsou takové nijaké a monotónní. Skupina si sice najala na produkci dvojici Joost van den Broek (AFTER FOREVER) a Jochem Jacobs (TEXTURES), nicméně výsledek není přesvědčivý. Jednotlivé části snad ano, ale jako celek to příliš nefunguje. Pomalé písně nebo kousky skladeb většinou za klavírního doprovodu dokáží navodit působivou atmosféru, ale jakmile se to tak říkajíc trochu rozjede, začlení se více nástrojů a efektů, hudba se stává nečitelnou a zavání patosem. Už předchozí deska byla oddychový materiál a v tomto duchu „The Flame Within“ pokračuje. Pěkně se poslouchá, avšak nijak více nezaujme.
Příjemné poslechové, odpočinkové album s pěkným zpěvem. A to je asi tak všechno.
5 / 10
Marcela Bovio
- zpěv, housle
Eric Hazebroek
- kytara
Stephan Schultz
- kytara
Johan van Stratum
- basa
Jeffrey Revet
- klávasy
Martijn Peters
- bicí
1. The Art Of Loss
2. In The End
3. Now Or Never
4. When You Hurt Me The Most
5. Run Away
6. Games We Play
7. This Endless Night
8. My Leader
9. Burn My Pain
10. Let Me In
11. Street Spirit
12. A Part Of You
13. All I Know
Vydáno: 2009
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 54:40
Produkce: Joost van den Broek, Jochem Jacobs
Studio: Excess Studios, Split Second Sound, E-Sound Studio, The Juicy Studio
Tohle album jsem nějaký čásek poslouchal, nezaujalo mě na delší dobu, strašně moc vaty, cítím se po poslechu airheaded a to nikdy není dobře, bez Arjena to asi fungovat nebude, byť Marcelo Bovio zpívá jako vždy skvěle.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.