INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zde je aktuální rozhovor s chomutovskými X-LEFT TO DIE, kteří v poslední době vešli ve známost coby předskokani MARILYN MANSON na jejich kontroverzní zastávce v areálu brněnského Velodromu. Položil jsem skupině několik otázek týkajících se jejího debutového alba a současného dění v jejích řadách.
V současné době se jméno vaší kapely dostává trochu více do povědomí lidí, kteří u nás aktivně sledují klubovou scénu. Můžete tedy nejdříve představit celou skupinu, popřípadě říct o každém členovi nějakou zajímavost? Roman: Skupina se skládá ze dvou kytaristů a to Ivana Bubly a mně, Romana Knopa, zpěváka Davida Weingärtnera, basáka Víti Růžičky a Jany Valenty alias „Valenťáka“ coby bubeníka. Největší zajímavosti si každý čtenář či fanoušek může poznávat sám, proto poodhalím jen namátkou, Valenťák je bubeníkem z teplické konzervatoře a vyučuje v Žatci na ZUŠ. Jak dlouho již fungujete v současné sestavě? Roman: V současné době fungujeme v pětičlenné sestavě, dříve byla kapela čtyřčlenná - založená byla v březnu 2004, ale od září roku 2008 jsme se rozrostli o skvělého kytaristu, výše zmiňovaného Ivana Bublu, který k nám s nadšením přišel od JOLLY JOKER. Jak bys neznalému posluchači charakterizoval styl vaší hudby? Byl předem daný nebo vyústil tak nějak samovolně, podle vkusu všech členů? Roman: Přesně tak. Dnešní tvář naší hudby vyústila postupně z vkusu všech členů. Našemu stylu říkáme „bluecore“ a jde vlastně o směs crossoveru, hard core, nu-metalu a rocku s osobitým nádechem každého člena. Jaké jsou vaše inspirační zdroje? Oblíbené kapely? Zaujalo vás něco v posledních letech? Roman: Jak už bylo zmíněno, každý posloucháme jiné styly, kapely … máme rádi odlišnosti, shodujeme se jen se na několika jménech, která se ostatním líbí víc nebo míň, či také vůbec. Při cestování na koncerty posloucháme jen tak namátkou kapely jako: KORN, RED HOT CHILLI PEPPERS, LINKIN PARK, INCUBUS, PLACEBO, MŇÁGA A ŽĎORP, CHINASKI, RAGE AGAINST THE MACHINE, LOSTPROPHETS, THE CORRS a spoustu dalších. Jste skupinou, která má za sebou několik demonahrávek a bohatý výčet klubových vystoupení. Pozorujete nějaký nárůst zájmu o X-LEFT TO DIE ze strany návštěvníků těchto akcí? David: Určitě počet lidí v našem kotli zhoustl. Ale to bude spíše tím, kolik jsme toho projeli. Každopádně nemohu hodnotit návštěvnost jako takovou, protože povětšinou hrajeme na akcích, kam nás někdo zve, nebo na festivalech. Takže nevíme kolik lidí chodí přímo na nás. Ovšem když máme koncert u nás v Chomutově či okolí, naše koncerty jsou hodně navštěvovány. Máme skvělé zázemí. Momentálně vám vychází debutové album, můžete o něm něco bližšího říci? Jak dlouho a kde vznikalo? Kdo byl producentem? Šlo o proces s předběžným scénářem nebo o výsledek spontánního nahrávání? Roman: Debutové album „Potešma“ vznikalo přibližně od ledna do konce dubna letošního roku. Natáčení začalo probíhat ve studiu Propast u Petra Jandy. Toto místo jsme si zvolili z odměny za výhru v České rockové lize 2008, strávili jsme tam deset dnů a za producenta jsme si vybrali Tomáše Hájíčka z KRUCIPÜSK. Bohužel se v pozdější době ukázalo, že to nebyla správná volba. Za deset dnů strávených ve studiu jsme natočili o dvě skladby navíc (v počátcích neplánované „Sexy“ a „Go Away“), původně bylo totiž zamýšleno jen písní deset. Nakonec se na CD objevila i „All Is Saint“, ke které byl natočen videoklip. Použili jsme stopy z předchozího nahrávání v Proffesional Sound Studiu a tak máme nakonec na albu bez intra třináct písní. Po nezdárných mixech ve studiu Svengali jsme se rozhodli ukončit spolupráci s Tomášem Hájíčkem a dali přednost Ecsonu Waldesovi a studiu Biotech. V této chvíli můžu říci, že jsme s jeho prací nadmíru spokojeni, vytvořil nahrávku podle našich představ a dodal i své cítění, které se na celém nosiči výrazně podepisuje. Předpokládáme i další spolupráci do budoucna. Nahrávka vychází na jaké značce? Roman: Žádnou značku jsme neoslovili a žádná se nám neozvala. S vydáním nám pomohl Ďury, náš manažér, který se o nás stará od minulého roku. Natočili jsme debut, natočili jsme klip a na další se chystáme. Trika a mikiny jsou v řešení a doufáme, že se mu letos povede zajistit nám dodávku, neboť cestování v pěti lidech ve Felícii s vozejkem se už skoro nedá, děs, kluci by mohli vyprávět (smích). Jste s nahrávkou spokojeni? Můžete ji blíže představit, říct třeba něco o samotných skladbách, popřípadě nějakou zajímavost, která se k novému materiálu váže? Jaké si s debutem kladete cíle? David: S nahrávkou jsme velice spokojeni. Je kolem ní zvláštní příběh. Termín se na poslední chvilku přesunul. Původní producent měl ve finále jiný názor na zvuk než my, takže jsme celé album museli míchat jinde. A vpodstatě jsme ho hotové dostali až den před křtem. Mohl to být solidní průser. Nakonec vše dopadlo nad očekávání. Jsou tam naše nejsilnější písně. Najdete tam jak brutální tvrdé songy, tak pomalejší depresivní kousky. Jsou to skladby převážně o lásce, tedy spíše o tom špatném, co je s ní spojeno. Veškeré texty jsou z vlastních zkušeností a prožitků. Je to hodně osobní. Máte za sebou předskakování MARILYN MANSON na jejich posledním koncertě v ČR. Můžete nám povyprávět trochu víc o tomhle, řekněme, významnějším dnu pro X-LEFT TO DIE? Jak celá příprava probíhala? Něco o Vašem samotném vystoupení – pohledem z pódia nebo třeba něco o členech MARILYN MANSON, pokud došlo k setkání? David: Tuto novinu jsme se dozvěděli přesně týden před vystoupením. Sednul jsem si z toho hned na prdel a pak uháněl stopádě za klukama, abych jim to oznámil. Už kdysi jsme něco málo zaslechli, že bychom tam mohli hrát., ale pak se dlouho nic nedělo. Týden před akcí nám volal manažér a říkal, ať pošleme debutové album agentuře, která to dělá. Poslali jsme, někdo na to tlačil. No a pak nás přijali. Proslýchá se, že si nás vybral přímo MARILYN MANSON (smích). No, management jeho bandy určitě (smích). Přípravy probíhaly ve zkušebně, dokola jsme sjížděli připravený playlist. Pak přišla středa a já málem odešel s nervama. Ta představa, že dnes stanu před mým idolem - už od třinácti let ve mně vyvolával závrať - takže na kuráž jsem vycvakl placku absinthu. Přijeli jsme k Velodromu a dozvěděli jsme se, že máme ještě hodinu, tak jsme šli na oběd. Posádku kromě nás tvořili: Aleš, zvukař ze SUPPORT LESBIENS, Ecson Waldes, náš zvukový producent a náš manažér Jirka. Po hodině nás vpustili do Velodromu. Nervózní jsem pozoroval terén, zda někde nespatřím Marilyna. Nakonec jsem přišel k pódiu a tam zřel celou jeho partu, jak provádějí zvukovou zkoušku, ovšem bez NĚJ. I tak to byla paráda. Pokecal jsem s Twiggym Ramirezem a Gingerem Fishem. Jsou to docela milí kluci. Samozřejmě jsem si vzal podpisy. Pak tam tak nějak pobíhám a najednou … přišel sám ROHATEJ (smích). Hned jsem šel po něm (smích). Byl to hustý pocit. Bohužel si to namířil rovnou na pódium a začal zkoušet. Pak odešel do backstage, takže jsem neměl tu čest prohodit pár slov. Pokecal jsem spíš s jeho osobním bodyguardem a poslal mu po něm naše cédéčka. Pak už jsme museli vystoupit, i když ještě před hraním se nám změnil třikrát hrací čas. Museli jsme tedy měnit neustále playlist. Po vysvětlení, co všechno můžeme a co ne, jsme hráli pětatřicet minut a na zvukovku jsme měli dvacet minut. Přitom jsme tam museli být už čtyři hodiny před vystoupením. Ale hrálo se nám pěkně. Zvukař Aleš nám udělal boží zvuk a lidi byli taky úžasný. Měli jsme úspěch. Pro mě osobně to byl jeden z nejkrásnějších a zároveň nejhektičtějších dnů v mém životě, i pro celou kapelu to byla nesmírně důležitá zkušenost. Co chystáte v nejbližších měsících? Na co se od vás mohou rockoví fanoušci těšit? David: V nejbližší době budeme k vidění na festivalech zvučných jmen, jako jsou Rock For People, Sázava Fest, Krušovické pivní slavnosti, Masters Of Rock, Noc Plná Hvězd nebo Rock For Churchill. Ostatní najdete na www.bandzone.cz/xlefttodie nebo www.xleftodie.cz. Na podzim plánujeme miniturné k desce a v zimě koncerty s THE.SWITCH a RATTLE BUCKET. Budeme také brzy točit již druhý videoklip a zjara příštího roku bychom chtěli točit další album. Máme opravdu napilno. Těší nás zájem o kapelu a popohání nás to stále vpřed. Čím více zájmu, tím více budeme makat. Vážíme si i vaší podpory, buďte nám nadále nakloněni a mějte se ...Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.