STATIC-X přidávali víc a víc samplované elektronické zvuky do svého metalového nářezu, až dospěli do fáze, kdy se z nich stala regulérně industriální záležitost. V roce 2007 u předchozího počinu bylo ještě cítit, že jej nahráli lidé z masa a kostí, avšak „Canibal“ byl plný klišé a inspirace kapelami z první ligy byla příliš nápadná. Na aktuální kolekci STATIC-X však rezignovali a hráčské dovednosti přenechali samplerům téměř úplně. Pohráli si se zvukem bicích a kytar a vytvořili pro své skladby slušivý industriální kabát, který v kombinaci s hlasovým projevem plným nenávisti působí hodně ostře, což není překvapivé, v daném žánru je třeba být co největší „kruťas“, ale samotná agrese nestačí. Naštěstí leader kapely Wayne Static metal ze své hlavy úplně nevymazal a plechový monotónní industriál doplnil občas zajímavou kytarou. Příkladem jsou občasná sóla, působící na první poslech na strojovém podkladu jako pěst na oko, ale na druhý pohled je to docela zajímavé. Nečekejte žádné složitosti. Celé album je explodující nálož ve stylu MINISTRY, která funguje nejlépe hodně nahlas a po náročném pracovním dni nebo možná živě na koncertě. Suma sumárum nový STATIC-X mají solidní zvuk, sem tam zajímavý nápad, ale problém desky spočívá v její monotónnosti. Většina skladeb je hraná ve stejném tempu a s podobným frázováním hlavního křiklouna, což po 3-4 skladbě začíná nudit. Těžko vyzdvihovat některou konkrétní, celé album drží pohromadě jako celek. Za zmínku stojí jen nečekané hostování Dave Mustaina v „Lunatic“.