OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zázrak z debutového albumu s veľkým prehľadom potvrdený! Aj takto by sa dala v stručnosti opísať situácia okolo viac ako vydareného nasledovníka zázračného diela „The Cleansing“, najpredávanejšej prvotiny v dejinách vydavateľstva Century Media Records. SUICIDE SILENCE chytili mohutnú vlnu fenomenálneho úspechu a radostne na nej surfujú aj v roku 2009.
„No Time To Bleed“ je výsledkom práce talentovaných mladých muzikantov, ktorí po vydaní svojho debutu stihli odohrať 300 (slovom tristo) koncertov. Ak nepočítame obdobie prípravy nového albumu, dá sa hovoriť o slabom roku a pol, čo je vskutku impozantný výkon pripomínajúci intenzitu živého hrania legendárnych BLACK SABBATH na začiatku sedemdesiatych rokov. SUICIDE SILENCE to celé ešte pritvrdzujú názorom, že neznášajú kapely, ktoré sa na pódiu flákajú – razia fanúšikovsky príťažlivú teóriu, podľa ktorej treba hrať každý koncert tak, ako keby bol tým posledným na celom turné. Zodpovední a svedomití sú SUICIDE SILENCE aj pri práci v štúdiu, kam sa kvalitne vyhratí, plní nápadov a energie vybrali po boku renomovaného producenta vystupujúceho pod menom Machine. Ten má na svedomí napríklad albumy od LAMB OF GOD, EVERY TIME I DIE, VISION OF DISORDER či FALL OUT BOY a už dnes sa dá povedať, že práve „No Time To Bleed“ od mladých Kalifornčanov vedených charizmatickým Mitchom Luckerom bude jednou z jeho naúspešnejších nahrávok vôbec.
Opäť to zvládajú dokonalým spôsobom. To neľudské mixovanie najextrémnejších odtieňov gitarovej muziky vám roztočí hlavu, rozpáli mozog, rozstrelí uši. Grindcore, hardcore, death metal - všetko podávané v parádnom inštrumentálnom a aranžérskom balení. Krásne sa pritom dá vnímať tá vyhratosť a znalosť konkrétnych momentov, ktoré na koncertoch u fanúšikov najlepšie fungujú. Je až šokujúce, že si v priebehu tých ani nie štyridsiatich minút prídu na svoje priaznivci NAPALM DEATH, rovnako tak milovníci najdrsnejších chvíľ hviezdnych HATEBREED, a tiež znalci toho najlepšieho technického death metalu v štýle SUFFOCATION. Šialenosť za šialenosťou sa na vás valí a ten blázon Lucker to od svojho mikrofónu všetko majstrovsky manažuje. Pri počúvaní jeho hlasového prejavu, ktorý sa tiahne od blackmetalových škrekotov až po najtemnejší záhrobný growling, viacerým zrejme napadne, že jeho detstvo nepatrilo k tým najveselším. Skladba „Lifted“ je vraj o tom, ako prehovára svoju matku, aby prestala s vnútrožilnou aplikáciou tvrdých drog a radšej dala prednosť marihuane. Ak si myslíte, že choré momenty na tomto albume sa týmto nedajú prekonať, počkajte si na song „... And Then She Bled“, ktorý je celý postavený na zázname z tiesňového volania ženy, ktorú napadol domestikovaný šimpanz (s najväčšou pravdepodobnosťou pôvodom zo severnej strany Konga).
Áno, SUICIDE SILENCE s veľkým prehľadom potvrdzujú svoje prvoligové umiestnenie v súčasnej extrémnej metalovej muzike. Spolu s ďalšími mladými a riadne divokými formáciami typu DESPISED ICON, WHITECHAPEL, ALL SHALL PERISH, ARSONISTS GET ALL THE GIRLS či CARNIFEX tak vytvárajú vzrušujúci obraz o veľmi nádejnej budúcnosti našej obľúbenej hudby.
Miestenka v prvej lige najextrémnejšieho metalu s prehľadom potvrdená!
9 / 10
Mitch Lucker
- spev
Chris Garza
- gitara
Mark Heylmun
- gitara
Alex Lopez
- bicie
Dan Kenny
- basgitara
1. Wake Up
2. Lifted
3. Smoke
4. Something Invisible
5. No Time To Bleed
[video]
6. Suffer
7. ... And Then She Bled
8. Wasted
9. Your Creations
10. Genocide
11. Disengage
No Time To Bleed (2009)
Green Monster (EP) (2008)
The Cleansing (2008)
Suicide Silence (EP) (2005)
Datum vydání: Úterý, 30. června 2009
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 37:51
Produkce: Machine
Složené z jednoduchých, ale chytlavých hudebních fragmentů, které útočí na první signální, ale já u hudby hledám něco víc. Jde o dost nesourodý mix rozmělňovaný nudnými momenty a otravným vysokým řevem, o nějaké artikulaci a pestrém frázování si můžu nechat jen zdát. V deathcore u mě vedou All Shall Perish, WhiteChapel, Born of Osiris, Veil of Maya či Viatrophy a zpětně i často shazovaní Carnifex a Chelsea Grin. Eddie Hermida udělal chybu, že dal přednost SS před ASP, leč "money talks" ... PS: Toto je technické? To jste toho moc neslyšeli ...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.