Italský projekt URNA byl v minulosti vztahován zejména k blackmetalovému žánru, který však v celkovém projevu i tak zaujímal spíše sekundární roli. Na debutové desce „Sepulcrum“ představila kapela směs doom metalu s občasnými blackmetalovými výpady a uhlazenými ambientními plochami. To vše zabalené v patřičně špinavém zvukovém hávu.

Druhá řadová nahrávka „Iter Ad Lucem“ je ve všech směrech jiným šálkem kávy. URNA zúžili svůj žánrový záběr na čistě doommetalovou škatulku, v níž se však neztratí jako jedni z mnoha, kteří lopotivě omílají v pomalém tempu několik motivů. Už při prvních tónech úvodní skladby „Iter Ad Lucem Part I“ vás asi ihned napadne, odkud vítr fouká a jaké jsou inspirační zdroje kapely. Masivní distorze vyplňující prostor a kdesi na pozadí se proplétající melodické linky skutečně upomenou na ostrovany ESOTERIC včetně charakteristické psychedelické nálady. Právě tyto, i když nepříliš původní prvky, činí desku „Iter ad Lucem“ poměrně variabilní a příjemnou na poslech, bez toho, abyste byli ubíjeni nekonečnou repeticí bez nápadu či záchytného bodu. Výrazněji ubylo i ambientních ploch, které v dřívější tvorbě hrály poměrně významnou roli. O to více se však kapela soustředí na celistvost a propracovanost jednotlivých skladeb, jimž mezi táhlými disonantními rify dominují výrazné melodie, a rovněž velmi hutná, o poznání méně obskurní produkce. Velmi sympatický je cit pro detail a aranžérskou pestrost. Přístup Italů není naštěstí pouze o tom být co nejpomalejší, extrémní, či obskurní. Ve všech skladbách prosvítá řada dílčích, mnohdy velmi nenápadných motivů ústicích v uvolněné a často zcela akustické plochy, které vytváří hezky kontrast k předchozí rozbouřené zvukové hladině (např. závěr „Om“).

Obsahový i formální posun je ve srovnání s debutem velmi patrný. URNA servírují slušnou porci doommetalové prázdnoty, která v tomto případě čerpá zejména z potemnělých psychedelických nálad než ze skladkobolného smutnění. Pomineme-li tu a tam až příliš okaté citace ESOTERIC, je „Iter Ad Lucem“ na úrovni zvládnutou nahrávkou, které však do úplné extáze stále krůček chybí. Doufám však, že následující deska těchto zajímavých Italů s přehledem rozežene jakékoliv zbývající pochybnosti.