Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Screamo-post hardcorový feeling v hudbě, kde jsou jen jedny bicí a jedny klávesy? Opravdu je to možné? S THE SCARABEUSDREAM ano! Tito Rakušané produkují hudbu, která převedla do dvou nástrojů hravé postrockové výlevy, afektované vokály typické pro prog emocorové nohsledy MARS VOLTy, energii posthardcorových epileptiků a spoustu dalšího materiálu. Připravte se na netradiční a nekonvenční zapojení klavíru, jehož zvukový rejstřík by se dal přirovnat k barvám duhy. Od akademicky chladné modři, přes roztěkaný neurotický disharmonický okr, až po noisově štiplavý krvavý a zbustrovaný hutný sound, který drtí a ničí. Ano. Zbustrované klávesy. Slyšíte dobře. I živě klavírní linky Bernd Supper přegainuje tak vehementně, že nástroj přirozeně bustruje.
Na poněkud ufňukané vokály, jenž na sebe berou podobu vysokého vyřvaného ječení, dramatických deklamací nebo lehce zamlžených melodií, jsem si sice musel chvilku zvykat, ale tento čas se vyplatil. Ze „Sample Your Heartbeat To Stay Alive“ doslova srší emoce na všechny strany. Naprosto famózní je pak klipovka a nejsilnější skladba alba nazvaná „Stroller Store“, která je hudebně i vizuálně směsí atmosféry kultovního filmového snímku „Metropolis“, „Spalovače Mrtvol“ a němých grotesek z počátků kinematografické éry.
Velmi oceňuji klávesové rejstříky, které jsou používány. V drtivé většině jde o klavírní zvuky, které přecházejí do výše zmíněného rozostřujícího bustření. Jen velmi opatrně Bernd sahá po jiných zvukových rejstřících, ať už jde o synthy rozkouskované industriální rytmikou v téměř jedenáctiminutové „Amaro“ , nebo drobné zvukové ozdůbky v jiných skladbách.
Ohraničit, začlenit nebo zaškatulkovat hudbu, kterou THE SCARABEUSDREAM komponují, je zkrátka těžké. Spousta vlivů a dva nástroje – unikátní projekt, který balancuje někde mezi afektovanou emotivní vlnou zabalenou do neoposlouchaného bezkytarového kabátce a vkusným, dobře mířeným experimentem.
Unikátní projekt, který balancuje někde mezi afektovanou psychedelickou emotivní vlnou, zabalenou do neoposlouchaného bezkytarového kabátce a vkusným dobře mířeným progresivním experimentem.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.