OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zdá sa, že u SHINING sa končí jedna kapitola. Šiesty zárez v pozoruhodne konzistentnej diskografii Švédov je venovaný istému Connymu Jarlestålovi, bez ktorého by údajne Kvarforth a spol. neprežili ostatné tri roky „šialenstva a nekontrolovanej dekadencie“. Niklas Kvarforth Olsson po dovŕšení dvadsaťpäťky ubral z tlaku na pílu – pre divákov na koncertoch to znamená menšie riziko ujmy a pre poslucháčov CD ďalší výrazný krok smerom preč od monotónneho, hypnotického a pomalého „suicidal“ black metalu.
Kým všetko okolo SHINING bolo dlhé roky po starom – turbulentné zmeny v zostave, koncertné škandály, ohlasované konce a návraty, zmeny názvov dosiek a posuny dátumov ich vydania – hudobne sa už od prelomovej „trojky“ SHINING výrazne vyvíjajú. Od úvodných tónov „Klagopsalmer“ je jasné, o čo pôjde tentokrát: podstatne rýchlejšie tempo, absencia väčšiny blackmetalových trademarkov, hutný zvuk vyšperkovaný samplovanými zvukmi a – všadeprítomné hardrockové, heavymetalové sóla. Tie budú zrejme najväčším šokom; SHINING, nech u nich hral ktokoľvek, boli síce vždy inštrumentálne schopná kapela, no jej členovia o svojich schopnostiach nikdy nedávali vedieť až tak okato, ako na „Klagopsalmer“. A keď sa „Plågoande O´Helga Plågoande“ v polovici zlomí do akustickej pasáži, ako prví prídu na rozum OPETH. A nie raní OPETH, ale OPETH vo vrcholnej forme.
Nie je to však úplne nelogické. Kým z dosiek pôsobili SHINING vždy introvertným, tichým dojmom, naživo sa prezentovali agresívne extrovertnou show, napriek všetkým eskapádam frontmana väčšinou odohranou na veľmi solídnej úrovni. Prvé tri skladby novinky sa nesú práve na tejto vlne a je zrejmé, že na nich bude stáť kostra nadchádzajúceho turné.
Zlom prichádza po „Ohm (Sommar med Siv)“, coververzii nórskych alternatívnych rockerov(!) SEIGMEN. Po nej nasleduje päťminútové vzdušné inštrumentálne intermezzo a kľúčová skladba dosky (a možno celej histórie SHINING). „Total Utfrysning“ priamo nadväzuje na „Ännu Ett Steg Närmare Total Utfrysning“ z „Livets Ändhållplats“ a „Yttligare Ett Steg Närmare Total Jävla Utfrysning“ z predminuloročného „Halmstad“, s ktorými zdieľa hlavný hudobný motív. Tu ho – presne v súlade s názvom skladby – doťahuje do konca. Sedemnásťminútová skladba je syntézou všetkého, čo SHINING znamenali doteraz a znamenajú dnes a je najvýraznejším pojítkom s predošlými počinmi skupiny. Monotónna nosná linka sa organicky prelieva – najprv do vznosnej, no melancholickej pasáže, aby sa po návrate späť utopila medzi živými tichými sláčikmi, klavírom a samplovaným hlasom, ktorý tak dobre fungoval už na predošlých dvoch nahrávkach. A tak ďalej, od blackmetalu k hard- a art-rocku a naspäť, bez slabého miesta.
SHINING sa možno nevyhnú obvineniam z „dimmuborgizácie“, no ak na virtuálnych stránkach našeho webzinu zvykneme chváliť vývoj a progres, nemôžem inak, než sňať klobúk. Tak, ako sa dávnejší priaznivci SHINING nechali namotať na „Angst – Självdestruktivitetens Emissarie“ a každý ďalší album priniesol kvarforthovcom ďalších fanúšikov, šestka môže byť ďalším výrazným prielomom. Už dnes ohlasovaná siedma položka má byť opäť úplne iná. Je dobré vidieť Kvarfortha smerovať svoj obrovský talent a energiu do toho, na čom záleží – do hudby.
Foto: www.myspace.com/kyrian
Prekvapujúca, nadžánrová a v mnohých ohľadoch najlepšia položka v diskografii SHINING.
8,5 / 10
Kvarforth
- spev, gitary, klávesy a koncept
Huss
- gitary
Gråby
- gitary
Larssen
- basgitara
Schill
- bicie
+
Marcus Pållson
- klavír
Linnea Olsson
- violončelo
Margareta Olsson
- viola
Birgit Huss
- husle
1. Vilseledda Barnasjälars Hemvist
2. Plågoande O'Helga Plågoande
3. Fullständigt Jävla Död Inuti
4. Ohm (Sommar med Siv)
5. Krossade Drömmar Och Brutna Löften
6. Total Utfrysning
Redefining Darkness (2012)
VII: Född Förlorare (2011)
VI / Klagopsalmer (2009)
V - Halmstad (2007)
IV - The Eerie Cold (2005)
The Darkroom Sessions (výber) (2004)
Through Years Of Oppression (výber) (2004)
III - Angst - Självdestruktivitetens Emissarie (2002)
II - Livets Ändhållsplats (2001)
I - Within Deep Dark Chambers (2000)
Submit To Selfdestruction (7'' EP) (1998)
Datum vydání: Úterý, 30. června 2009
Vydavatel: Osmose Productions
Stopáž: 50:32
Produkce: Rickard Bengtsson, Kvarforth, Huss, Gråby
Studio: The Slaughterhouse
Tak nějak nevím...zatím. Zatím bezbřehým nadšením šetřím. S Thornem v mnohých věcech nelze než souhlasit, ovšem ja bych si opatrně dovolil podotknout, že ta snaha o vývoj, která je zcela v pořádku, měla mírně negativní vliv na kompaktnost desky. Tak nějak je jako celek málo od podlahy. "Halmstad" mi stále vychází jako vrchol diskografie. Ale ještě uvidím. Zatím ...
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.